čtvrtek 10. září 2009

Archanděl Michael



Slovo anděl pochází z řeckého agathos angelos – dobrý posel. Ve starém Řecku byl takto nazván každý, kdo nesl nějaké poselství. Zvláštním nebeským poslem mezi olympskými bohy byl Hermés. V časech, kdy helénismus začal podléhat židovsko-křesťanským vlivům, měnil se význam slova angelos na anděl ve smyslu, jaký mu dáváme dnes. Okřídlené posly, nikoli nepodobné andělům, ale můžeme nalézt také ve starém Egyptě, Babylónii, v Japonsku, Tibetu i u Indiánů.
Ve starších oddílech Starého zákona byly slovem anděl (hebrejsky mal'ak) označováni také proroci a kněží. Víra v naprostou jedinečnost Boží činila z andělů jen pouhý „technický personál“ poskytující pomocné služby. V těch částech Starého zákona, které vznikly v čase babylónského zajetí a po něm, jsou andělé chápáni jako prostředníci mezi Bohem a člověkem. Jejich posláním bylo vykládat božská zjevení. U Daniela už mají i svá jména a jsou rozděleni do různých tříd, objevují se andělé strážní.
V Písmu je tedy zmiňováno několik „typů“ těchto mocných nadpřirozených bytostí – serafové, cherubové a poslové (andělé). Jen tři andělé jsou uváděni jménem: Michael (Míkael), Gabriel a Satan (Lucifer), z nich pouze u Michaela je uveden titul archanděl (Ju 9: A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin.). Toto slovo pochází z řečtiny, archón = vládce, angelos = posel.
Archandělé jsou v různých náboženských tradicích považováni za nejvyšší anděly v andělské nebeské hierarchii. V židovském náboženství i v souboru posvátných zoroastrických textů se uvádí sedm archandělů – jako protiváha sedmi démonů, a objevují se i archandělé s ženským typem energie, jimž se říkalo archeiai. Patří k nim například archanděl Gabriel, jehož jméno znamená Boží síla a plní roli speciálního Božího posla, který zvěstuje důležité Boží plány.
Jméno Michael se vykládá jako „Kdo je jako Bůh?“ Ze Zjevení vyplývá, že je vůdcem nebeských andělů (Zj 12,7-9: Tehdy nastal v nebi boj: Michael a jeho andělé bojovali proti drakovi. A drak bojoval, i jeho andělé, / ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo / a ten veliký drak - ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět - byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.). a ochráncem Božího lidu (Da 12,1: V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize.).
Některé církve ztotožňují archanděla Michaela s Ježíšem Kristem. V jednom svém kázání Cyril Jeruzalémský řekl: „Když chtěl Kristus přijít na zem k lidem, zvolil Bůh Otec mohutnou sílu, jež sluje Michael, a svěřil Krista jeho péči“. Můžeme tedy najít pro tvrzení, že Michael = Ježíš, oporu v Bibli?
Kniha Danielova se zmiňuje o Michaelovi, kterého nazývá ochráncem, ale při popisovaném vidění je zde kromě Míkaela ještě jedna osoba: „muž oblečený v lněném oděvu“ Da 10,5), která vypadala „jako člověk“ (Da 10,18), v předchozích kapitolách je pak zmiňován i Gabriel (Da 8016; 9,21). Podle popisu onoho muže v lněném oděvu (Da 10,6) a jeho dalších slov vidím v něm Ježíše. Takže podle mého poznání archanděl Michael není Ježíš Kristus. Odkaz na Zj 12,7 (A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.), že Kristus bude bojovat, odporuje slovům Matouše (Mt 22,44) a Marka (12,36) Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy, i 1Pt 3,22 (Ježíše Krista … jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.).
Archanděl Michael je „šéfem“ andělů a stojí věrně na straně našeho Pána Ježíše Krista.

pátek 19. září 2008

úvodem

Neumím hebrejštinu, ani biblickou, ani současnou, a tak se musím spolehnout na tvrzení odborníků. Ti říkají, že komentáře v rabínských textech spojují protikladné názory a že je pro judaismus typické velice široké spektrum názorů. Názory zachycené v Talmudu, kompendiu rabínských interpretací Bible, jsou často odlišné až protikladné, přesto jsou vedle sebe a nejsou nijak zavrhovány. Na konci diskuse může být jeden názor vybrán jako autoritativní, ostatní jsou ale zanechány pro případné budoucí další rozhodování případu, pro který by ono autoritativní rozhodnutí nebylo adekvátní.

Podobný text i způsob myšlení, vybízející k diskusi, problémovým otázkám, jejich řešení a obhajobě řešení, k novým pohledům a stále aktualizovaným rozhodnutím, zdá se, v křesťanské tradici chybí.


Jak řekl Woodrow Wilson, používám nejen mozek, který mám, ale všechny, jež si mohu vypůjčit. Právě proto bych rád přístup rabínů zachoval a v zamyšleních vždy uvádím více možností s tím, že vybrat si to správné je na rozhodnutí každého jednotlivce a na jeho duchovní vyspělosti.