Debóra

Po Ehúdově smrti se Izraelci dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. I vydal je Hospodin napospas Jabínovi, králi kenaanskému, který kraloval v Chasóru. Velitelem jeho vojska byl Sísera; ten sídlil v Charóšetu pronárodů. I úpěli Izraelci k Hospodinu, protože Jabín měl devět set železných vozů a po dvacet let Izraelce krutě utlačoval. Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova. Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila. Ta poslala pro Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: »Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíovců a Zabulónovců. Já k tobě přivedu k potoku Kíšonu velitele Jabínova vojska Síseru i jeho vozbu a jeho hlučící dav a dám ti jej do rukou.«„Bárak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“ Řekla: „Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Síseru do rukou ženy.“ I vstala Debóra a vypravila se s Bárakem do Kedeše. Bárak svolal do Kedeše Zabulóna i Neftalího; táhlo za ním deset tisíc mužů, i Debóra táhla s ním. (Sd 4,1-10)

Prorokyně Debóra byla jedna z pěti žen ve Starém zákoně, které stály v mimořádné blízkosti Boží. To napovídá i její jméno. Tradičně je sice vykládáno jako „Včela“, ale její jméno v originále nese písmena slova „mluvit – rbd“. Můžeme proto její jméno s klidným svědomím přeložit i jako „Ta, která mluví, je výmluvná“, „Ta, která tlumočí Boží slovo“, káže. To, že Debóra „soudila Izrael“, naznačuje, že měla mimořádnou autoritu danou jí Bohem. Slovo „soud“ je totiž v Písmu velmi důležitým teologickým pojmem. Slovem „soud, soudit“ se označuje činnost, která dává do pořádku a udržuje pravé vztahy – v první řadě mezi Bohem a člověkem, následně pak i mezi lidmi navzájem. Výsledkem soudní činnosti v Písmu pak není odsouzení, ale pokoj a mír, ba dokonce přímo „spása“, tj. nastolení nových poměrů, nových vztahů. Izrael proto touží po Božích soudech, protože ví, že v nich spočívá jejich záchrana. A soudce je ten, kdo k těmto novým vztahům vede tím, že lidem tlumočí Boží vůli, připomíná jim Boží řády a napomíná, nejsou-li dodržovány. Dokonce se sám stará o jejich napravení, a je-li to třeba, bojuje. Tohle je právě náplň poslání soudců v knize stejného jména a tedy i náplň poslání Debóry.

Jak se dozvídáme hned z úvodních veršů, Debóra žije v době, kdy má Izrael k Hospodinu hodně daleko a podle toho to taky v Izraeli vypadá. „Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích“, čteme. „I vydal je Hospodin napospas Jabínovi, králi kenaanskému, který kraloval v Chasóru“. Tohle je situace, která se v knize Soudců neustále opakuje: „Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích a on je vydal napospas.“ Je to zkratkovité vyjádření skutečnosti, že usazování v zemi zaslíbené a počátky života v ní, byly pro Izraelce dobou hledání cesty života, pravého zakotvení. Ke komu se upnout, kde je ta skutečná opora života, kam jdu, jaký mám cíl, kdo se mi stane životním rádcem a vůdcem? Tyhle otázky, i když to tak třeba nevypadá, jsou stále živé i dnes. Každý hledá nějakou „ideu“ pro svůj život, ideu, která se mu stane vodítkem v životě, dá mu náplň i cíl. Nabídka těchto idejí je velmi pestrá, stačí se rozhlédnout kolem sebe: ideje pravicové, levicové, extrémistické, náboženské různého typu. Kterou z nich přijmu za svou, pro kterou budu žít? Izraelci nevstoupili do prázdné země, žily v ní různé národy. A kolik národů, tolik božstev, tolik nabídek odpovědí na základní otázky života! Koho si vybrat?

Řeknete: Snad už měli Izraelci vybráno? Copak není Hospodin Bohem Izraele? Nestaral se snad o ně, nevyvedl je z otroctví do svobody? Tak jaképak ještě vybírání? Pokušení v nové zemi jsou ovšem velká, touha po jistotách ještě větší. Hospodin není vidět, ostatní božstva ano. Nabízela strhující zážitky, na jejich počest se konaly okázalé slavnosti. Člověk si na tato božstva mohl sáhnout, snadno se k nim dostat. A vypadalo to, že nic zvláštního nechtějí, jen dávají, na rozdíl od Hospodina. Ten je přísný, nejde nám na ruku, a hodně žádá – celé srdce. A je tak těžké se lišit! Je příjemnější se připojit k davu. A tak to Izraelci činili. Koketovali s božstvy okolních národů. „Činili, co bylo zlé v očích Hospodinových“, řekne Písmo. A má tím na mysli, že opustili Hospodina, udělali prostě to, co činíváme i my: nedovedli si udržet svou odlišnost, přizpůsobovali se svému okolí, chtěli s ním splynout. Nešlo o židovství jako takové, šlo o Hospodina. Kdo se o Něm dozví, když jeho lid není sto být jeho prostředníkem, nezná se k Němu? To platí i pro nás, pro křesťany: Kdo se dozví o Kristu, když my nebudeme jeho obrazem? „Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku“, říká Hospodin u Jeremjáše (Jer 2,11).

Co Hospodin v této situaci udělá? „Vydal je napospas“, čteme, a to těm, s nimiž koketovali, po jejichž řízení toužili. Vydal je napospas neznamená nic jiného, než že Bůh Izraelcům vyšel vstříc a nechal je žít si podle vlastních přání a představ. Není nad vlastní zkušenost! Leč ta bývá trpká. Božstva slibují, že člověka obdarují, že vyřeší jeho problémy, zajistí mu skvělou budoucnost. Ale pravý opak bývá pravdou: člověk pod jejich vedením ztratí svobodu, stane se jejich otrokem. Otrokem ideologií a názorů, otrokem věcí, otrokem postavení, otrokem mínění těch okolo. Dvacet let si Izraelci užívali nadvlády cizích božstev, dvacet let byli v otroctví, krutém otroctví, dozvídáme se. Ano, Hospodin je vydal napospas, na milost i nemilost jiným. To není krutost, jen nikoho nechce držet násilím. „Když o mne nestojíte, nebudu vás držet“, dává svému lidu jasně najevo. To, že Bůh vydal Izraelce napospas jeho okolí, ovšem neznamená, že už o ně nestojí, že je zavrhl. Vždyť jeho slovo v Izraeli zůstalo! Slovo napomenutí, slovo volající je zpět. Že ho nechtějí slyšet? To je jiná věc. Boží slovo tu ale je, ztělesňuje ho Debóra, prorokyně a soudkyně. Prostřednictvím ní Hospodin natahuje ke svému lidu ruku; prostřednictvím ní bojuje o záchranu svého lidu, o novou budoucnost pro něj. Postava Debóry Izraelce ujišťuje: Bůh, i když dopouští, neopouští. Bůh je věrný. Jeho slovo je stále tady, je stále přítomné, chce pomáhat, vést. A to je vzkaz, který tlumočí Debóra i nám dnes: Bůh je stále tady. Ve svém slovu, v lidech, kteří jsou Božímu slovu otevření a žijí ho, je přítomen v Kristu. Jen je třeba k Němu přicházet, hledat Ho, nechávat se Jím vést i soudit. Pro svou záchranu a spásu.

Bůh by nepřipustil takové zlo - 5

Satanovo obvinění znělo: Stvoření lidé mají nevyhovující morální vlastnosti. Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ (Jb 1,9-11); Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ (2,4-5). Důkaz, uskutečnění Ježíšem Kristem, prokázal, že informovaný duchovní člověk je schopen vyhovět nejvyšším morálním měřítkům. Ježíš Kristus podstoupil zkoušku od Satana, ve které zcela vyhověl:

·         nebyl ochoten zneužít pomoci andělů a to ani v tísni (Mt 4,2-4; L 4,2-4),

·         odolal jeho pokusům falešně vyložit Písmo ve svůj osobní prospěch (Mt 4,5-7; L 4,9-12),

·         nebyl ochoten převzít jeho metody (dnes zvané „populistické“) ani když mu Satan nabídl moc nad celým světem (Mt 4,8-10; L 4,5-8),

·         dokázal splnit úkol i za cenu osobního utrpení, smrti a nevděku těch, v jejichž prospěch se obětoval. „Zvítězil nad (Satanovým) světem“ (J 16,33).

Ježíš tak dokázal, že Satan zneužil neinformovanosti prvních lidí a své inteligenční nadřazenosti. První lidé tedy vinu nenesli – Eva byla podvedena. (1Tm 2,13-15)

Po skončení trestu měl být Satan opět svržen o stupeň níže – na zem. V prvních nebesích však Satan má tam své přívržence, a proto musejí být on i oni vypuzeni silou (Zj 12,7-9), Satan i jeho andělé budou svrženi na zem. Následkem toho začne stav, popsaný jednak u 2Tim 3,1-5 (Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.), dále u Mt 24,4-14 (Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou, a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.) a Jóele 3,1-4 (I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.). Následkem toho se projeví i stav popsaný u Jóele 1,4.15-20, Iz 28,17-19 a Ez 38,22-23. To způsobí dosud neznámou krizi, lidstvo bude postaveno před výjimečně těžkou zkoušku, ve které bude muset každý člověk prokázat, na které straně stojí – zda na straně poctivosti, cti a dalších morálních hodnot (a tím na straně pokroku), nebo na straně korupce, podvodů, lží a nemorálnosti všeho druhu. Pro další vývoj bude rozhodující, kteří lidé budou převažovat a kterým směrem se lidská společnost vydá. Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. (Jr 18,7-10); Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jejich zlé skutky. Řekneš jim: Toto praví Hospodin: Jestliže mě neuposlechnete a nebudete se řídit mým zákonem, který jsem vám vydal, a nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které vám nepřetržitě posílám – a vy jste neposlechli! – naložím s tímto domem jako se Šílem a toto město vydám v zlořečení u všech pronárodů země.“ Kněží, proroci i všechen lid slyšeli Jeremjáše mluvit v Hospodinově domě všechna tato slova. Když Jeremjáš domluvil, co mu Hospodin přikázal mluvit ke všemu lidu, kněží, proroci i všechen lid ho chytili a křičeli: „Zemřeš! Proč jsi v Hospodinově jménu prorokoval, že tento dům bude jako Šílo a že toto město bude v troskách, bez obyvatele?“ Všechen lid se proti Jeremjášovi v Hospodinově domě srotil. Když judští velmožové slyšeli tato slova, vystoupili z domu královského do Hospodinova domu a posadili se při vchodu do Hospodinovy Nové brány. Kněží a proroci řekli velmožům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje smrt za to, co o tomto městě prorokoval, jak jste na vlastní uši slyšeli.“ Jeremjáš všem velmožům a všemu lidu odpověděl: „Hospodin mě poslal, abych prorokoval o tomto domě a o tomto městě všechna slova, která jste slyšeli. Nyní napravte své cesty a své skutky, poslouchejte Hospodina, svého Boha, a Hospodin bude litovat toho, že proti vám mluvil zlé věci. Pokud jde o mne, jsem ve vašich rukou, naložte se mnou, jak pokládáte za dobré a správné. Ale vězte, když mě usmrtíte, uvedete na sebe, na toto město i na jeho obyvatele nevinnou krev. Vždyť mě k vám Hospodin opravdu posílá, abych vám přednesl všechna tato slova.“ (Jr 26,3-13).

Lidé jsou schopni si vládnout již nyní sami, nechtějí Boží vládu, je Satanovo tvrzení. Písmo naopak tvrdí, že celé stvoření bude toužebně čekat na vládu Božích synů – (Ř 8,19). Lidstvo si vyzkouší poslední dosud nevyzkoušenou formu vlády – celosvětovou vládu – a to v obou základních formách: demokratické a totalitní. Za krátkou dobu se prokáže, že pod vedením všech druhů lidských vlád se lidstvo dostane až na samotný pokraj sebezničení a to především nastolením bezpráví, zničením životního prostředí, zhroucením hospodářství a chaosem. K záchraně lidstva bude zcela zjevně bezpodmínečně nutný Boží zásah a Bohem ustanovená vláda Božích synů. Satanovi přívrženci budou muset být odstraněni, protože zničí každý dobrý záměr. Tak bude ospravedlněna Bohem ustanovená vláda. Boží království nebude lidem vnucena silou, ale bude jediným východiskem, které zoufalé lidstvo přivítá.

Ke katastrofálnímu scénáři nemusí nutně dojít. Pokud lidstvo dokáže, že je schopné trvale se bránit vlivu „těch, kteří ničí zemi“, a naopak jejich vliv bude soustavně omezovat, může být scénář změněn a lidstvo dostane požehnání.

Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi.“ (Zj 11,18)

Bůh by nepřipustil takové zlo - 4

Prohraným sporem ve druhých nebesích byl problém přenesen do nebes prvních. Bylo nutné, aby i andělé se k celé věci vyjádřili a zaujali stanovisko. Určitá dřívější selhání andělů dala ďáblovi naději, že zpochybňováním a pomluvami uspěje i u nich. Předložil svůj spor tedy i zde, v prvních nebesích, a skutečně se mu podařilo získat další čas. Vyhlásil, že nikdo z lidí, minulých, současných i budoucích, nebude hoden vzít na sebe břemeno vyhledat věrné členy „Duchovního Izraele“, vyvést křesťany z nebezpečí velkého soužení, jaké nikdy nebylo a nikdy více nebude a zaručit se za jejich další vývoj. Spor bude brzy již projednáván a ďábel svůj domnělý trumf vynese: Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. (Mt 24,21); Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ (Zj 5,2); A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni. To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony. (Zj 14,1-5); Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. (Zj 20,4)

Bible tedy prorokuje Satanovu porážku i v tomto sporu a ten s touto možností rovněž počítá. Podařilo se mu však natolik zkomplikovat vývoj v prvních nebesích, že boží lid na zemi po dobu druhé smlouvy téměř nepozoroval žádné pozitivní vedení od andělů, ačkoli po porážce Satana v druhých nebesích a jeho vyvržení ze společnosti poctivých by dávalo naději na intenzivnější kněžskou službu andělů lidem. Místo toho se naopak vyskytovala mezi lidmi jen množství matoucích tajemných vidění a nejasných úkazů, které křesťany spíše rozdělovaly a pěstovaly v nich více vztah k různým nesdělitelným a víceméně nevěrohodným tajemstvím než k pravdě. Ti skutečně „pokrokoví“ mezi nimi byli vždy a naneštěstí stále ještě jsou násilně nebo alespoň autoritativně umlčováni. To Ježíš Kristus předvídal a své následovníky rovněž upozornil, že Satan si vyžádá apoštoly, obdobně jako Joba, ke zkoušce (L 22,31). Satan zřejmě očekával, že neuspějí, že Ježíšovi následovníci postupně zcela vymizí, protože Ježíš Kristus byl zcela výjimečný. Takže Boží lid nebude dobrovolně organizovatelný, jednotlivci budou mezi sebou stále bojovat o moc.

Ďábel má na zemi pro lidi nové svody: Spoléhá na lidskou důvěřivost a touhu být něčím výjimečným a mimo jiné předstírá i to, že se poučil a je napraven. Nyní prý chce lidem pomoci a vlastně prý vždy chtěl. Údajně je jen přísný a tvrdý, ale to prý jen proto, aby lidstvo zachránil. Snaží se vybičovat lidskou ctižádostivost a svést ty, kteří tuto vlastnost ještě v „dostatečné“ míře mají. To však zdaleka nelze u většiny křesťanů, protože ti byli vedeni spíše k tichosti a pokoře. Proto největší naděje ďábel vkládá na své působení násilníka (draka) mezi lidmi na zemi, kam bude svržen po své další porážce. Spoléhá na lidskou zbabělost a ustrašenost. Také však již ví, že ve skutečnosti zastraší jen menší část lidí a že nevyhraje.

Bůh by nepřipustil takové zlo - 3

Nechce-li Nebeský Ježíš Kristus (NJK) vypadat jako zaujatý, nemohl a dosud nemůže Satanovi v uplatňování jeho „koncepce výchovy“ zabránit. Mnohokrát se však snažil odvrátit svůj lid od zlé cesty domluvami, výčitkami a dokonce prosbami: Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas! Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli: Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam. Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka, krále moábského, a co mu odpověděl Bileám, Beórův syn, jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu, abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy. (Mi 6,1-5) Když ani „bití“ nepomáhalo, NJK zabránit zabíjení svého lidu prostě nemohl: Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. (Iz 1,5) 

Satan opět slavil úspěch a bohužel ho často slaví v této oblasti až dodnes.

Satan předem plánoval, že jednou NJK přičte i své vlastní metody, protože věděl, že NJK se nebude moci zbavit odpovědnosti za krutosti, které si Satan sám vynutil: Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“ (Jb 2,3) Vždyť jak často se i dnes říká, že Bůh první smlouvy byl krutý!

Satanovi šlo a jde ve skutečnosti jen o získání času, který potřebuje k tomu, aby mohl co nejvíce zkazit vztah lidí k Bohu. Dobře věděl, že v řádné soudní při, vedené skutečně čestným a poctivým způsobem, nemá žádnou naději na úspěch, a že tedy musí získat moc nad lidmi prostřednictvím lži a demagogie. To však mohlo být úspěšné jen u naivních lidí, které musel co nejdříve naočkovat co největším vzdorem a svévolí vůči jakékoli autoritě a Bohu obzvlášť. A k tomu potřeboval mnoho času. Chtěl, aby neučení a neznalí lidé, žijící v tvrdých a nespravedlivých podmínkách, stále marně vzdychali po spravedlivém Božím království a aby se ho stále nemohli dočkat. Tím chtěl lidem vsugerovat pocit, že je to on, kdo ve skutečnosti vládne, a že jejich naděje na spravedlnost je marná. Vzápětí však tyto jím intenzívně vychovávané vlastnosti Satan sám předkládal jako důkaz toho, že lidé byli vytvořeni špatně a stavěl se, a stále ještě staví, do falešné role prosazovatele pravdy. (Za 3,1) Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vznesl žalobu.; (Zj 12,10) A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.

NJK tak, pod tímto tlakem Satana, dodnes u mnohých nevěřících lidí skutečně vypadá jako ten, kdo dává plané sliby a vyvolává jen falešnou naději. Za tímto účelem vyvolal Satan i množství falešných poplachů o „konci světa“, přestože před tím Ježíš Kristus důrazně varoval (Mt 24,4-5.11) Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé… povstanou lživí proroci a mnohé svedou. Mnozí dnešní křesťané již žádnému varování tohoto druhu nejsou ochotni věnovat pozornost. To dokazuje, že Satan stále ještě dílčí úspěchy u lidí má.

Vina však zdaleka není jen na lidech. Všimněme si, co všechno Satanovi „vychází“.

• Chcete-li mít větší majetek, potom podle správné cesty musíte hodně pracovat a namáhat se. Satan však nabízí možnost rychle zbohatnout krádežemi a nepoctivostí.

·         Chcete-li zažít příjemné pocity, potom si musíte buď klid a pohodu pracně zasloužit, ale podle Satana si příjemné pocity opatříte rychle pomocí nějaké drogy, třeba i „jen“ alkoholu.

• Chcete-li být ctěn a vážen, musíte si to buď zasloužit poctivou prací a námahou. Ale lze to i populismem, tedy líbivými slovy, planými sliby a pomlouváním konkurentů.

To všechno jsou důvody, proč Satan protahoval a dále protahuje důkazní řízení co nejvíce. Po neúspěchu ve třetích nebesích předložil proto svou obžalobu znovu, a to ostatním cherubům. Na této úrovni byl vnímán především jako předkladatel jiné koncepce nápravy věcí a jako odpůrce NJK – tedy jako Satan. Cherubové zkoumali především úspěšnost Satanovy metody výchovy, a jako důkaz toho, že metoda NJK – ačkoli je obtížnější – nakonec vede k lepšímu výsledku, přijali schopnost člověka Ježíše Krista vzdorovat Satanovu „testu“ na poušti (Mt 4,1-11) Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!‘“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. Všimněme si, že Ježíš Kristus Satana nazývá již ďáblem. Měl o jeho metodách již své mínění.

Satan důkaz opět neuznal. Nyní se však již nemohl na nic vymluvit, a proto byl odsouzen. [J 12,31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.; (J 16,11) soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.] I s tím však počítal a dále postupoval dle svého plánu tak, že začal zpochybňovat spravedlnost soudu samého; a skutečně se nadále objevuje v roli ďábla. Fyzickým útokem na osobu Ježíše Krista však dal jasně najevo svůj budoucí plán, tj. stát se násilníkem – drakem – a svou vůli mezi lidmi prosazovat dále prosazovat násilím.