Kniha Mormonova mi umožnila srovnat mé poznání s učením Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Musím říci, že jsem zastáncem směru „sola scriptura“ a z tohoto hlediska jsem darovanou knihu pročítal. Jsem si však vědom, že o Bibli jako takové pro mormona platí, že slovem Božím je jen tehdy, „pokud je správně přeložena“. Osmý článek víry Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů: „Věříme, že Bible je slovo Boží, pokud je správně přeložena; také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.“ – Články víry byly sepsány Josephem Smithem a vyšly poprvé v Církevních novinách 1. května 1842. Kromě Bible je mormony za tzv. standardní díla považována Kniha Mormon, Kniha nauk a smluv a Drahocenná perla.
Zašel jsem do knihovny a pobrouzdal na internetu, abych získal další informace. Pokud v dalším textu používám lidového označení „mormoni“, mám na mysli "THE CHURCH OF JESUS CHRIST OF LATTER-DAY SAINTS“.
Hledal jsem nejprve něco z historie. Dějiny této církve, která o sobě tvrdí, že není součástí reformního hnutí, že v jejich případě jde o znovuzřízení, sahají do 19. století. U nás patří tato náboženská společnost mezi povolené, i když ji některé křesťanské církve považují spíše za sektu.
Joseph Smith, který se narodil 23. 12. 1805 v Sharon ve státu Vermont a byl zavražděn 27. 6. 1844 ve vězení ve městě Carthage v Illinois, byl prý známý svým barvitým vyprávěním fantastických historek a příležitostně působil jako hledač pokladů. 23letý Smith měl být andělem Moronim poslán do lesa, aby zde našel zakopanou kamennou schránku se zlatými deskami popsaných egyptskými hieroglyfy. Nápisy na deskách prý byly přeloženy pomocí urim a thumim.
Urim a thumim se vyskytují např. v Dt 33,8; ve spojení s urim a thumim poznával velekněz vůli Boží ve složitějších případech, šlo-li o všechen lid anebo některý kmen; starozákonní znalci uvádějí, že snad šlo o dva kaménky nebo dvě tyčinky nebo šípy. Zdá se, že urim a thumim brzy vyšly z užívání, třebaže se octly v náprsníku nejvyššího kněze. Poexilní pisatelé už ani nevěděli, jak se s kameny nebo tyčinkami anebo šípy zacházelo, alespoň to nikde nepopisují.
Nápisy tedy byly přeloženy a v červnu 1829 zadány do tisku. Příští rok byla Kniha Mormonova v New Yorku vytištěna. Po vydání Knihy Mormon na jaře 1830 založil Smith s pěti následovníky Církev Ježíše Krista (dnešní název je až z roku 1838).
Je těžko říci, zda příčinou napětí mezi mormony a jejich okolím se stalo utajování a uzavřenost mormonské společnosti, nebo zda utajování a uzavřenost byly reakcí na nepřátelské projevy, s nimiž se první mormoni setkávali. V každém případě bylo tímto způsobem napětí ještě zvyšováno. Napětí s protestantským, a často společensky lépe situovaným okolím vyvolávalo i silné přesvědčení mormonů o jejich zvláštním postavení jako příslušnících obnovené církve.
Typickým příkladem zvýšení napětí kvůli utajovaným doktrínám jsou události, které bezprostředně předcházely lynčování a smrti Josepha Smitha. V těchto událostech hrálo hlavní roli vynesení tajného mormonského učení o tzv. plurálním manželství na veřejnost roku 1844 prostřednictvím prvního čísla časopisu Nauvoo Expositor. Toto učení bylo Smithovi zjeveno roku 1843 a Smith je ihned v tajnosti předal mormonům, ale nemormonské veřejnosti bylo oficiálně sděleno až za Smithova nástupce Younga roku 1852. Ke zvýšení napětí velmi přispělo i zavedení mormonských chrámových obřadů roku 1842, nepřístupných veřejnosti. Tyto obřady vyvolávaly mezi nemormony řadu dohadů a spekulací. Joseph Smith si navíc znepřátelil vlivnou skupinu svobodných zednářů v Nauvoo, do jejichž lóže se krátce předtím přihlásil, tím, že pro mormonské obřady převzal mnoho symbolických prvků z obřadů zednářských.
První církevní učiliště mormonů, založené v Kirtlandu roku 1833, bylo nazváno Škola proroků. Za nejvyššího proroka byl samozřejmě považován zakladatel Joseph Smith, ale ani ne půl roku po oficiálním založení mormonské náboženské společnosti v roce 1830 vystoupil jiný mormon – Hiram Page s nárokem na boží zjevení, jehož se mu také dostalo. Krizi se však Smithovi podařilo překonat a Page dovést k pokání a k uznání Josephovy prorocké nadřazenosti. Další krize následkem vystoupení jiných „zjevovatelů“ nastala příštího roku v Kirtlandu a tak byla formulována zásada: „Pouze jeden muž dostává zjevení pro Církev. Tímto mužem je předseda Církve. Je to vůdce Církve. Je to Boží prorok. Členové Církve mají proroka poslouchat.“ (Příběhy z Knihy Nauky a Smluv, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, Salt Lake City 1991, str. 57). Smithova proroctví byla postupně vydávána – poprvé vyšla v Knize nauk a smluv v Kirtlandu roku 1835.
Entusiasmus prvních mormonů ukazuje i jejich ochota následovat proroka do míst, která Joseph Smith určil jako místa „shromáždění svatých“– v roce 1831 z oblasti kolem Colesville, N. Y., nejprve do Kirtlandu ve státě Ohio a poté, co se ukázalo, že pro tyto přistěhovalce není k dispozici dostatek půdy, na místo nazvané Sion o tisíc mil dále na západě. Tam v kraji Jackson ve státě Missouri, nazývaném „země Sionu“ blízko města Independence, měl být postaven chrám. V Missouri se také uskutečnil pokus o společné vlastnictví. Zatímco kirtlandští mormoni prováděli bankovní experiment (mormonskou banku v Kirtlandu stihl krach, způsobený spekulacemi, dluhy a snad i podvody. Bankovní aféra v letech 1837 a 1838 byla bezprostřední příčinou vyhnání mormonů z tohoto města), Joseph Smith s boží autoritou vyhlašoval v roce 1832 v Sionu Zákon požehnání. Ten spočíval v majetkové rovnosti a rovném přístupu ke společnému vlastnictví.
Napětí mezi mormonským novým náboženským hnutím a ostatními Američany zvyšovaly i politické a mocenské ambice mormonů. Samostatnou kapitolou by byly ambice samotného Josepha Smitha, který v roce 1844 kandidoval na prezidenta Spojených států, ale nepodařilo se mu zvládnout ani roli starosty města Nauvoo, k níž se propracoval po mocenském boji a vážné roztržce mezi mormonskými obyvateli tohoto města v roce 1842. Ovšem ještě více než ambice Josepha Smitha hrál roli v napětí s okolní společností fakt, že mormoni na místech, kam přišli, početně převýšili dřívější osadníky a na volená místa zastupitelů prosadili svoje kandidáty. Je také třeba vzít v úvahu, že mormonští muži, samozřejmě ozbrojení stejně jako jiní osadníci, tvořili bojové jednotky a konflikty s nemormonskými obyvateli snadno přerůstaly do vážných bitev. Na konfliktech se nezanedbatelnou měrou podílela i ostrá kritika americké společnosti ze strany mormonů a jejich brzké očekávání nahrazení zkažené lidské vlády vládou boží.
Zdá se však, že tragický vývoj ve vztazích mezi mormony a ostatními obyvateli byl v Nauvoo způsoben především doktrínou o plurálním manželství. Tuto polygamistickou doktrínu rozšířil Joseph Smith mezi své věrné 12. července 1843, poté, co se Josephovy mimomanželské styky staly natolik předmětem pohoršení puritánských mormonů a ohrožovaly Josephovu pozici v rámci mormonské společnosti. Když byla doktrína o plurálním manželství zveřejněna v místních novinách Nauvoo Expositor spolu s dalšími odhaleními ze zákulisí mormonské společnosti, Joseph Smith v pozici starosty podnítil zničení tiskařského stroje, na němž byly noviny vytištěny. Na základě tohoto činu byl vzat do vězení v blízkém městě Carthage. Na budovu vězení zaútočil 27. června dav a zabil dva ze čtyř uvězněných mormonů. Jedním ze zabitých byl Joseph Smith.
Mormony tedy nejprve vytlačili do Ohia, odtud do Missouri a pak do Illinois, kde vybudovali dvacetitisícové město Nauvoo. Z Nauvoo mormoni odcházeli v několika vlnách a Brigham Young připravil své následovníky na pochod rozvíjením sentimentu, který přinášelo srovnání s exodem izraelského lidu z Egypta. Do „zaslíbené země“, na pochod dlouhý asi tisíc mil řídce osídlenou krajinou bez cest a mostů, odešel první oddíl pod Youngovým vedením v dubnu 1847. Tato první skupina dosáhla břehu Velkého solného jezera („Mrtvého moře“) v červenci téhož roku. Do konce roku 1847 se v „zaslíbené zemi“ usadily asi dva tisíce mormonů. Následující rok vyhlašují nezávislý stát Deseret, do něhož přicházejí další a další mormoni. Po skončení americko-mexické války v roce 1848 se o dva roky později toto území stává americkým teritoriem a mormonský vůdce Brigham Young jeho guvernérem.
Za zlom ve vývoji nového náboženského hnutí mormonů je možné považovat okamžik sporu o stavbu železnice. V tomto sporu se mormonská obec ocitla roku 1868, kdy na mormonské území dorazila z východu železnice. Na jedné straně sporu stáli mormoni, kteří byli ochotni přerušit práci na chrámu a pomoci firmě Union Pacific dokončit stavbu železnice s tím, že železniční doprava umožní snazší spojení mormonského osídlení s rychle se rozvíjejícími průmyslovými státy na východě a že železniční odbočka v budoucnu usnadní dopravu kamene pro stavbu chrámu. Na druhé straně sporu stáli ti mormoni, kdo spolupráci na železnici odmítali jako zradu svého poslání. Prezident Young rozhodl spor ve prospěch spolupráce s železniční společností a roku 1869 se na území mormonů setkaly dvě větve železnice, budované z východu i ze západu. Jak praví současná příručka mormonských dějin, „pro mormony to znamenalo konec izolace“.
Zůstával však problém mnohoženství. Těžké období na konci 80. let 19. století se podařilo překonat novému – již čtvrtému – prezidentovi Wilfordu Woodrufovi (byl prezidentem mezi lety 1889 a 1898). Již následujícího roku po jeho nástupu se mu dostalo zjevení, na jehož základě bylo od praxe mnohoženství upuštěno. Mnohoženství zůstalo nadále ideálem, je ale posunuto do posmrtného života pravověrných mormonů. Namísto této doktríny se mormoni pak proslavili jako zastánci spořádaného rodinného života. Mormonské rodiny mívají více dětí a bývají pevné; mají zásadu, aby celá rodina spolu pravidelně trávila jeden večer (zpravidla pondělní) v týdnu.
V souvislosti s přijetím ze strany většinové společnosti se změnil i vnitřní náboženský život mormonů. Zmizela apokalyptická očekávání a pojem „posledních dnů“, jichž měla tato náboženská společnost být heroldem, ztratil během sto padesáti let již jakoukoli naléhavost. Slavné proroctví Josepha Smitha o posledním soudu, který začíná roku 1832 v jižní Karolíně, bylo vztaženo na občanskou válku (jejíž počátek byl shodou okolností také v Jižní Karolíně) a na první světovou válku (jíž se účastnila také Velká Británie, zmiňovaná ve Smithově proroctví). Smithovo proroctví tak slouží dnes jen jako důkaz jeho mimořádných kvalit. Podobný vývoj nacházíme i u ostatních nadpřirozených schopností, které údajně provázely první mormony: glosolálie je dnes chápána jako schopnost misionářů zvládnout jazyk země, v níž působí; „pálení v hrudi“ je mezi současnými mormony již téměř neznámý pojem a je vystřídáno prostým vyjádřením „pocit tepla u srdce“, které slouží jako jiný pojem pro dobré svědomí. Nadále sice platí článek víry „Věříme v dar jazyků, proroctví, zjevení, vidění, uzdravování, vykládání jazyků atd.“, ale tato víra má pro současnou praxi mormonů jen minimální význam. Individuální a přímý přístup k Bohu byl během několika desetiletí vystřídán bezmeznou důvěrou k božímu vedení prezidenta tak, jak to v době otřesů, způsobených zrušením doktríny plurálního sňatku, formuloval prezident Woodruf: „Pán nikdy nedovolí mně ani nikomu jinému, kdo by stál v čele této Církve jako president, aby vás vedl po špatné cestě.“
Napětí k většinové společnosti ovšem nesnížila jen mormonská společnost zrušením či opuštěním extrémních doktrín či rezignací na manifestaci nadpřirozených schopností. Napětí ve vztahu k mormonům významně snížila i většinová společnost, která se v průběhu 20. století stala natolik nábožensky tolerantní, že nepociťuje nutnost negativně reagovat na okolnosti vzniku mormonského zjevení, ani na obsah mormonské víry a jeho vztah k tradičnímu křesťanství. Rovněž nedůvěra, kterou na počátku mormonismu vyvolávalo tajnůstkářství, tajné, zednářstvím inspirované obřady či nemožnost vstupu do chrámu pro nemormony apod., je dnes ze strany mormonů překonávána promyšleným rozvíjením vztahů s veřejností, důrazem na vzdělání, sociálními programy a dalšími činnostmi, které posilují důvěru většinové společnosti.
Ovšem je třeba i zmínit, že již od časů Brighama Younga se církev začala štěpit, roku 1860 byla vyhlášena Reformovaná CJKSPD, podle níž mají mormony právo vést jen přímí potomci Smithe. Kromě těchto dvou proudů má mít mormonismus dalších čtrnáct větších církví a prý existuje téměř sto mormonských sekt.
Tolik tedy o historii mormonské církve. A nyní k věroučným otázkám.
Překvapilo mne trochu, že zakladatel uvedené Církve přišel s myšlenkou, že Indiáni jsou potomci Židů, a přitom nevyužil příchodu tří mudrců do Betléma, kteří přinášejí novorozeněti dary (Mt 2,11). V Knize Mormonově je ale řada, pro mne neznámých, tvrzení, např. zpráva, že Abraham měl odejít z Ur proto, že se ho kněží snažili obětovat.
Jsou tam ovšem i informace, které odporují mému poznání. Například doktrína o Bohu-Otci i o Ježíšovi jako o osobách, které mají tělo z masa a krve, („Otec má tělo z masa a kostí, tak hmatatelné jako člověk; a taktéž i Syn,…“ – Kniha nauk a smluv, oddíl 130:22).
Anebo tvrzení: Adam „je archandělem a přijde opět na zem jako patriarcha lidské rodiny, aby připravoval druhý příchod JK“… „Michal neboli Adam je archandělem neboli hlavním andělem“.
Rozeberme si (stručně) tuto událost podle Bible. První lidé se o strom poznání dobrého a zlého vůbec nezajímali. Z celého průběhu je zjevné, že žena se začala zajímat o strom až po satanově výzvě. Satan je zjevně viníkem a žena svedenou. Adam projevil větší lásku k ženě než ke svému stvořiteli. Věděl co dělá a nebyl sveden. Nikdo mu nic nesliboval. Na ženě viděl výsledek jejího pokusu a mohl se na vlastní oči přesvědčit, že nic nezískala. Adam (zcela bez pokory) říká: „Žena, kterou jsi mi dal, mi dala …“. Žena zase vysvětluje: „Had mne podvedl“. Oba obviňovali někoho jiného, ale žena konstatovala, že její očekávání nebylo splněno. Cítila se podvedena. Adam se podveden necítil, ale snažil se svalit vinu na Stvořitele. Můžeme tedy konstatovat, že:
a) Eva byla oklamána, má polehčující okolnost a tím také naději (1M 3,13; 1Tim 2,14);
b) Adam věděl co dělá. Volil smrt dobrovolně a z právního hlediska vlastně spáchal sebevraždu. Hospodin pouze jeho rozhodnutí neměnil, protože respektuje svobodnou vůli. Adam ztratil svoje právo na život. Pozemský i „andělský“.
Další tvrzení, které odporuje mému poznání jsou andělé. „V nebi jsou dva druhy bytostí, které se nazývají andělé: ti, kteří jsou duchové, a ti, kteří mají těla z masa a kostí.“
Duchovní bytosti vyskytující se v Bibli jsou někdy obecně nazývány anděly neboli posly, a jsou popsány tři odlišné skupiny: serafové, cherubové a andělé. Často se pro všechna tato společenství také užívají i společné názvy jako Bůh (vlastně Bohové), Pán (Hospodin) nebo JHVH. Tyto skupiny přitom nejsou postaveny na stejné inteligenční i mocenské úrovni, ale zjevně jsou mezi nimi rozdíly, a také určitá hierarchie. První upozornění na rozdíly v jejich postavení je v 1. Královské 19. kapitole.
Mormonská doktrína o třech nebeských královstvích zaslibuje pravověrným mormonům stát se bohem tak, jako byl Bůh biblické tradice kdysi člověkem (Kniha nauk a smluv, oddíl 76). Apoštol Pavel hovoří o trojích nebesích (2K 12,2 – v některých materiálech se dočteme až o sedmi nebesích, ale nic takového v Bibli zapsáno není). Materiály Mormonské církve sice hovoří o třech „Heaven“, ale když pominu kdo v nich má podle „The Church“ přebývat, pak nejvyšší „Celestial Kingdom“ se dělí na další stupně…
Závěrem bych chtěl uvést, že jsem dospěl k poznání, že není člověku dáno souditi jednotlivé církve. Ve Zjevení je jmenováno sedm církví, resp. sborů, přičemž číslo sedm je symbolem plnosti. Ale ani jeden sbor není dokonalý a bez chyby. Stejně tak církve, které jsou dnes zde na Zemi. V každé církvi oddělí Pán ovce od kozlů, ovšem ti, jež „pasou Ježíšova stáda“, budou hodnoceni přísnějším metrem. Pokud však srovnávám mé poznání s učením Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů musím říci, že je natolik odlišné, že ho osobně nemohu přijmout.
Pro úplnost ještě poznámka: více informací o této u nás povolené církvi najdou zájemci v knize Tomáše Novotného Mormoni a Děti Boží. Votobia, Praha 1998. ISBN 80-7220-039-9.
