Kdo bude v nebi žít?

Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: Kdo vystoupí na nebe?

Četl jsem nedávno úvahu, která mne vedla k zamyšlení nad otázkou „Kdo bude v nebi žít?“. A stejně jako v písni „Kdo bude v nebi žít“ odpovídám - „jen Bůh to ví“. Protože je otázkou zda máme jen volbu nebe nebo peklo (vynechávám nebiblický očistec). Vždyť Ježíš říká na kříži „budeš se mnou v ráji“. Nebe, peklo, ráj, ale v Písmu najdeme i texty o životě na Zemi.

Četl jsem o jednom nepálském křesťanovi. V roce 2008 byla v Nepálu zrušena monarchie a od té doby je v Nepálu stále těžší být křesťanem. Hlavním nebezpečím jsou marxistické skupiny a také hinduističtí nacionalisti. Ti často křesťany napadají. Napadli také Parakrama. Za to, že dovedl k víře tři bývalé hinduisty, mu vyhrožovali smrtí a znásilněním jeho manželky. Nebyly to plané hrozby a tak musel všechno opustit a tajně s rodinou utekl. Když se ho ptali, zda nelituje majetku a všeho, co musel opustit, tak řekl: „Můj opravdový domov není tady, ale v nebesích. Sloužím proto Pánu, jak nejlépe dovedu.“

S Ježíšem Kristem se pro každého bez výjimky naplnilo, co píše prorok Izajáš v 55. kapitole od 1. verše: „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!“

Víme, jaká je ta správná cesta – je jí Ježíš Kristus. A víme také, jak po této cestě můžeme chodit – vírou. Tak, že budeme věřit tomu, že všechno, co Ježíš udělal pro naši záchranu, je naprosto dostatečné a dokonalé. Musíme se ale podívat ještě na jinou věc – kdo po této cestě může dojít až do cíle – právě do Božího království. A odpověď na tuto otázku nalezneme v textu z Lukášova evangelia. (Lk 18,9-17).

9  O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl (Ježíš) toto podobenství: 10  „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11  Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12  Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 13  Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ 14  Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 15  Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. 16  Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 17  Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

Toto Pánovo podobenství je o lidech, kteří si zakládali sami na sobě. Kteří sami sebe považovali za spravedlivé, zatímco ostatními pohrdali. Naprosto jasně nám tady Pán říká, kdo je podle něj spravedlivý. A hned z tohoto prvního verše můžeme vidět, že to není ten, kdo si zakládá sám na sobě, na své vlastní spravedlnosti a dobrotě. Muž, který se neodvažuje ani pozdvihnout oči k nebi vedle muže, který hrdě předkládá Pánu Bohu to, jak je ve svých očích dobrý. A tady si musíme položit jednu opravdu důležitou otázku: Jaký je Bůh, ke kterému přistupujeme?

Bůh, k němuž se modlil farizeus, byl takovým malým bohem, který tleská lidem. Který je naprosto závislý na lidské spravedlnosti. Bůh farizea není tím Bohem, o kterém se píše v Božím slově. Farizeův bůh čeká, až k němu člověk přijde, čeká, až mu člověk ukáže, že si opravdu zaslouží, aby ho tento bůh přijal do svého království. Farizeův bůh je výsledkem farizeových představ. Tento farizeus si nestvořil žádnou modlu, které by se chodil někam klanět, jeho modla vznikla v jeho mysli. Bůh je pro něj takový hodný stařík na obláčku, taková pohádka, která nemá s realitou příliš mnoho společného.

Ale podívejme se na to, k jakému Bohu v našem příběhu přistupuje celník: to je Bůh s velkým B. Celník se ani neodvažuje přiblížit ke svatyni, bojí se pozdvihnout oči k nebi a volá jediné – smiluj se nade mnou! Celník zná úplně jiného Boha než farizeus. Bůh, před kterého předstupuje, je Bůh, který je svatý, který nesnese jediný hřích. Je to Bůh, který je plný moci a slávy. Bůh, který může protrhnout nebesa a svým ohněm okamžitě zničit hříšníka. Je to Bůh, který skutečně vzbuzuje bázeň. Přísloví (9,10) říká, že bázeň před Hospodinem vede k moudrosti. Když poznáváme Boha takového, jaký doopravdy je, když k Němu přistupujeme s úctou, která mu náleží, potom získáváme moudrost.

Ale nestačí jenom vědět, jaký Bůh je. Celník dobře věděl, že je oddělený od Boha a že jenom Boží milost ho může zachránit, zatímco farizeus si myslel, že kvůli tomu, že dělá některé dobré věci, ho Bůh musí přijmout. Jenom s postojem pokání a naprostého spolehnutí se na Boží milost, můžeme doběhnout běh víry až do samotného konce a budeme moci vstoupit do Božího království.

Vzpomeňme Abrahama, který „věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. (Žd 11,8-10)

Abrahám zdaleka nebyl dokonalým člověkem. Měl spoustu slabostí a mnohokrát padl. Ale tady poslechl a šel. Takové rozhodnutí může udělat jen ten, kdo Bohu bezvýhradně věří a kdo není svázaný s tím, co je dočasné, ale směřuje k tomu, co je věčné. Není třeba se srovnávat s Abrahámem ve smyslu toho, že bychom se ptali, zda bychom se my měli stěhovali nebo ne. Po většině z nás to Pán nechce. Ale přesto je třeba se ptát, zda jsme ochotni poslechnout Pána Boha. Někdy je totiž třeba udělat opravdu velmi významné rozhodnutí a takové rozhodnutí vždycky něco stojí. Možná ztratíme něco ze svého pohodlí. Možná ztratíme nějaké jistoty. I dneska Pán Bůh potřebuje ty, kteří udělají odvážná rozhodnutí. I dneska Pán Bůh povolává lidi, aby šli a udělali krok víry do neznáma.

Naše mysl moc neumí pochopit ten nový domov, který pro nás Ježíš chystá. Jak už citoval apoštol Pavel: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9) Pán Bůh pro nás připravil nové bytí v dokonalosti a v Jeho přítomnosti. A to je naše naděje.

Závěrem moje odpověď na položenou otázku: „Kdo bude v nebi žít?“ – Nevím, řadím to k Božím tajemstvím, ale jedno vím určitě – je potřeba být s Ježíšem. Kde? O to se už Pán postará. Amen.