Lilith

Cosi Fabian: Liturgie pro Lilit
Jsem Lilit, babička Maří Magdaleny.
Jsem Lilit, jejíž sexuální oheň byl příliš horký pro Boha.
Jsem Lilit, první žena, která dala přednost běsnění exilu před rakovinou otroctví.
Jsem Lilit, Matka těch, kteří nemají matku.
Jsem Lilit, jejíž krev přikryla Měsíc.
Jsem Lilit, stojím na sovích spárech u křižovatek žen.
Jsem Lilit, Děvka v branách Chrámu.
Jsem Lilit, jejíž úskočný jazyk svedl Evu ke smíchu – a ona utrhla jablko!
Jsem Lilit, míhající se plamenný meč – spaluji pokrytectví na holé kosti pravdy.
Jsem Lilit, svobodná v Divočině.
Jsem Lilit, duch noci a vzduchu.
Jsem Lilit, v jejíž temných jeskyních všichni přestupníci nacházejí svatyni.
Jsem Salome.
Jsem Morgana La Faye.
Jsem Královna ze Sáby.
…mé chloupky jsou tmavé, „černá jsem a přece půvabná“ (Píseň písní 1:5)
(Šalomoun zpíval mou píseň!)
Mé vlasy jsou rudé a pleť ze slonoviny.
Jsem starší sestrou Evy.
Jsem Lilit, Matka těch, kteří nemají matku.
Jsem Lilit, jejíž sexuální oheň byl příliš horký pro Boha.
Jsem Lilit, žiji ve Stínu.
Čekám. Na tebe.
Deborah Green-Scott: Lilith's Fire. Reclaiming our Sacred Lifeforce, Universal Publishers, USA 2000.

O Lilith se hovoří v sumerské mytologii, najdeme ji mezi babylonsko-asyrskými božstvy, objevuje se i u semitských národů. V židovské mytologii existuje řada vzájemně se popírajících zkazek. Podle talmudu měla být Lilith divoká vášnivá žena a matka démonů. Rabínské tradice tvrdí, že Lilith byla první ženou Adama před Evou. Byla stvořena jako Adam z prachu (dle jiného příběhu stvořil Bůh Adama, který se cítil sám, a proto byla z plamenů stvořena Lilith.), a proto se cítila rovnocenná a odmítala se podřizovat jeho pokusům o sexuální dominanci.
V sumerské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky měnil, v jejím profilu postupně začaly převládat démonické prvky. Ve starém Sumeru byla Lilith považována za „levou ruku“ nejvyšší bohyně Inanny. Pomáhala jí v přivádění mužů do chrámů této bohyně, aby ji uctívali při rituálech spolu s chrámovými kněžkami. V důsledku této své role byla Lilith známa jako svůdkyně mužů a děvka.
Tvrdí se také, že Lilith je pouze jedno z dvaceti jmen, pod nimiž byla první žena známa, a že každé z těchto jmen skrývá v sobě nějaké „tajemství sexuálního mysticismu“. Tato tajemství nejspíš představují erotická učení a sexuální techniky, které se učili novici a uctívači v chrámech bohyň Inanny, Ištar a Astarte, učení a praktiky, které ohrožovaly vzmáhající se patriarchální předáky a jejich pokusy učinit z ženy závislého a monogamního služebníka ve svých domácnostech.
U semitských národů obývajících Mezopotámii byla Lilith nejprve podobna Lil, sumerské bohyni ničivých větrů a bouřek. Když na Blízkém východě převládla židovsko-semitská morálka, Lilith splynula spíše s Lamaštu, ženským démonem či čarodějnicí, která podle syrských tradic byla známa jako vražedkyně dětí. Zde nabyla svou charakteristiku okřídlené noční příšery, nebezpečného upíra a démona souložícího s muži, matky zlých duchů a skřehotající sovy.

Podle kabbalistické knihy Sefer Rasiel je Lilith vyjící ženský démon, známý i jako Mejaleleth. Lilith chodí po světě doprovázena 480 zlými duchy a padlými anděly a bojuje se svými sokyněmi, démonkou Machlath a její dcerou Agrath. Jiné legendy spojují Lilith s jiným ženským démonem, s Namach. Lilith i Namach prý souložily s Adamem a „seslaly na svět zkázu“. Zohar označuje Namach za „matku démonů“, zatímco Lilith za „jejich vládkyni“. Podle Zoharu, hlavního díla židovského mysticismu, byl Adam původně oboupohlavní bytost. Rabín Samuel ben Nachman o tom říká: „Když Nejvyšší, ať je jeho jméno pochváleno, stvořil prvního člověka, stvořil ho jako hermafrodita.“ Z jedné strany vypadal jako muž, z druhé strany jako žena. Potom Bůh člověka uspal, ženu od něj oddělil a nabídl ji Adamovi jako nevěstu. Místo, kde byli oba spojeni, zakryl masem. Podle midraše, rabínského výkladu starozákonních textů, pocházejícího přibližně ze 3. století a shrnujícího ústní tradice asi o 1000 až 1500 let starší, stvořil Bůh pro Adama Evu, ale když Adam viděl, jak je šlachovitá, zhnusila se mu a on se jí odcizil. Proto Bůh zapudil Evu do nenávratna a stvořil pro Adama druhou Evu.

V Bibli se Lilith nevyskytuje. Někteří uvádějí Izajáše (Iz 34,14), ale překlady tohoto verše jsou různé. Vladimír Šrámek například uvádí: V edómských palácích vyrazí trní, kopřivy, bodláčí v edómských hradech: bude v nich jen šakalí pelech a pštrosí ohrada. Divoké stepní šelmy se budou potkávat s vlky a divoký kozel bude řvát po druhu. Jen Lilith se kdesi uloží k spánku a najde ve skrýši klid. Had si tam ustele hnízdo, naklade vejce, svine se na ně a bude je hřát ve stínu jejího lůžka. Luňáci budou se slétávat každý se svojí družkou: nikdo po druhém nezatouží.

Přesnější překlad výskytu hebrejského výrazu li-lith' v Bibli by měl být lelek. Z tradic talmudu asi vycházejí někteří překladatelé, kteří překládají slovo lilith v Izaiášově proroctví jako „noční příšera“. Vycházejí při tom z hebrejského slova „lajil“, které znamená noc.

Uvedený verš se překládá různě:
EP: Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek.
PNS: A ti, kteří obcházejí bezvodé kraje, se setkají s vyjícími zvířaty, a dokonce i démon v kozlí podobě bude volat na svého druha. Ano, jistě si tam udělá pohodlí lelek a najde si místo odpočinku.
KP: Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne.
SNC: Budou se v něm potkávat pouštní nestvůry s hyenami a všude se budou rozléhat děsivé skřeky. Usídlí se v něm také mnoho nočních tvorů a společně tam naleznou odpočinek.
HFA: Hyänen und andere Wüstentiere hausen dort, Dämonen begegnen einander, und Gespenster lassen sich nieder.
GNB: Wildkatzen und Hyänen treffen sich dort, Bocksgeister begegnen einander; selbst die Nachtgespenster finden sich dort ein und ruhen sich aus.
EU: Wüstenhunde und Hyänen treffen sich hier, die Bocksgeister begegnen einander. Auch Lilit (das Nachtgespenst) ruht sich dort aus und findet für sich eine Bleibe.
NIV: Desert creatures will meet with hyenas, and wild goats will bleat to each other; there the night creatures will also repose and find for themselves places of rest.
KJV: The wild beasts of the desert shall also meet with the wild beasts of the island, and the satyr shall cry to his fellow; the screech owl also shall rest there, and find for herself a place of rest.
CRS: Там будут встречаться дикие кошки с гиенами,дикие козлы перекликаться друг с другом;ночная живность1 будет там отдыхатьи находить себе место покоя.
(Букв.:«Лилит»; в демонологии древних евреев это ночной женский демон, блуждающий по заброшенным местам).
VUL: et occurrent daemonia onocentauris et pilosus clamabit alter ad alterum ibi cubavit lamia et invenit sibi requiem.

Říká se, že v bájích a legendách je zrnko pravdy (vezměme si například Homérovu Illias a Odyseu a Schliemannovo nalezení Tróje.). Vyjděme ze sumerské pověsti: Lilith se poprvé objevila v sumerské mytologii přibližně před 5000 léty. Byla to služka (jiné verze uvádějí společnice) bohyně nebes Inanny (sumersky též Ninanna, Ninsianna; akkadsky Ištar, Eštar – sumerská bohyně plodnosti, lásky, pohlavního života a války). Jednou z jejích povinností bylo svolat muže z válečných polí k posvátným obřadům. Podle jiné sumerské pověsti žila Lilith v posvátném stromu, který Inanna zasadila ve své zahradě, spolu s moudrým hadem, divokým ptákem Anzu a jeho mláďaty. Tato stvoření byla částí Lilithiny nezkrotné povahy, což Innana nechápala a požádala svého bratra Gilgameše, aby strom porazil. Had byl zabit, pták Anzu uprchl do hor a Lilith zmizela v pustinách. Lilithina vzpoura ale nezůstala bez potrestání. Byla pronásledována božími posly a její děti vražděny po stovkách. Hrůza a bolest, již prožívala, způsobila, že se počala mužům mstít tím způsobem, že je v noci navštěvovala jako démonická bytost a vysávala jim veškerou životní sílu. Odtud její označení za pramáti upírů.

Povšimněme si existence stromu a hada. Ty se také vyskytují v Genesis. Většinou se tvrdí, že historie zaznamenaná v Bibli je odvozena od různých starověkých náboženství. Ale nemůže to být opačně, tzn. tak, že pravdivá historie je zaznamenána v Bibli a různá převyprávění ji jen zkreslují?

Za mužský protipól Lilith lze označit řeckého boha Pana. Tento smyslný faun navštěvoval ženy ve spánku (podobně jako Lilith muže), kdy s nimi sdílel erotické zážitky. Křesťanská tradice ho později proměnila v čerta. Další analogií v řeckých mýtech je příběh o Pandoře. Tu na Diův příkaz zhotovil Hefaistos z kalu a vody. Svou krásou se vyrovnala olympským bohyním, a Hermés jí propůjčil sklon k nevěře a lhaní. I Sirény jsou podobné Lilith. Svým zpěvem vábily plavce, a nakonec je buď zahubily nebo dohnaly k šílenství. Ve starších verzích byly tyto bytosti napůl ženy a napůl ptáci. V jediném dochovaném poloreliéfu asyrského původu je Lilith zpodobena podobným způsobem – jako ženská bytost, která má ptačí drápy a křídla. V severských mytologiích se objevují zákeřné Harpyje, které měly ptačí tělo, ale ženskou hlavu a poprsí. I tyto bytosti byly postrachem malých dětí. Taktéž Lamie mají podobné rysy. Tyto démonické bytosti vnikaly lidem do snů jako noční můry, a pak se živily jejich krví a masem. Lamie byly znázorňovány jako nahé jezdkyně na mužích. Do jedné z Lamií se zamiloval i Zeus, jeho žena Héra tak žárlila, že nechala povraždit všechny její děti. Lamie ze ztráty svých dětí zešílela a začala zabíjet novorozeňata jiných žen. V indických mýtech se setkáváme s obávanou bohyní Kálí, manželkou boha Šivy. Kálí je znázorňována v Šivově obětí nebo v sexuální poloze, jakožto jezdkyně na Šivovi.
V některých judaistických pramenech se objevuje zpráva, že Lilith je ta, jež obývala zahradu Eden ještě před zrozením Adama a následně ta, která stvořila Adamova ducha, čímž se jí stal rovným. Nelze tedy ztotožnit Lilith se satanem který je mistrem demagogie (Jan 8,44)?

Jedna legenda říká, že oním hadem, který svedl Evu k dědičnému hříchu, byla právě Lilith, aby se pomstila. V jiné verzi příběhu nepřišla Lilith k Adamovi od Hospodina, ale od Ašery, Velké matky. Konečně v další verzi se tvrdí, že spojení Adama a Evy rozhněvalo Lilith tak, že opustila ráj. Než se tak ale stalo, změnila své tělo v hada či se s ním spářila, aby sehrála roli pokušitele.

Vždyť satan často využívá polopravdy, nepoužívá jen samé lži, což byla i metoda nacistické propagandy, která jednak pracovala s polopravdami, jednak tvrdila, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A v pověstech kolem Lilith najdeme řadu tvrzení, která mohou mít pravdivé jádro.

Potvrzuje Bible názor feministek na vztah muži-ženy? Stvoření Adama je spojeno s Evou. Lidé byli stvořeni podle obdobného principu, který se osvědčil v nebesích (1M 1,26; Ef 3,15), odvozujeme tedy, že základem společenství je dvojice – muž a žena. První lidé byli predisponovaní tak, že muž měl mít vzhledem ke svým potomkům roli krále a žena roli kněze. Ze čtyř základních komunikačních vlastností, které jsou vlastní Bohu, náleží roli krále zejména moudrost (ke schopnosti nalézat nové zdroje a možnosti rozvoje) a moc (kterou potřebuje k investování a provádění rozvoje, a také k ochraně). Roli kněze náleží spravedlnost a láska, které potřebuje ke správě společenství. Vyjdeme-li z příkazu – základního úkolu – stvořeným lidem (1M 1,26.28 ), byla muži předložena starost o podmínky existence rodiny a její bezpečnost, a dále hledání nových věcí a postupů s cílem rozvíjet duchovní i hmotné bohatství. Také stanovování pravidel a zákonů soužití ve společenstvích a dále pravidel normativní povahy. Ženě pak byla předložena správa rodiny a společenství, a také vytvořeného majetku. Bůh tak dal jasně najevo, že k jeho koncepci stvoření inteligentních společenství patří dělba práce. V tomto smyslu měla být první žena doplňkem prvního muže (1M 2,18).

Boj o moc mezi lidmi však vedl k tomu, že buď byl prosazen patriarchát, nebo matriarchát. Rozdělení moci mezi muže a ženy podle uvedeného předloženého modelu zatím snad nikdy nefungovalo, nebo alespoň nikoli trvale. Aby k boji o moc nedošlo hned u prvních lidí, byl Adam (muž) stvořen podstatně dříve než Eva (žena) a byl ponechán bez partnerky tak dlouho, až pocítil, že se bez ní neobejde. Jeho případná agresivita k ní tím byla potlačena, a také mohl vůči ní vystupovat jako vůdce a ochránce. Stvořená a zvlášť vychovaná žena pak v muži měla partnera s mnohem většími zkušenostmi, a musela tak v něm cítit přirozenou autoritu. Postupem času se jejich znalosti měly vyrovnávat a zvyk ze společenství měl naučit již tyto první lidi týmové spolupráci.

Lidstvo mělo před sebou základní úkol daný Stvořitelem: Ovládnout planetu Zemi a zvířata na ní (1M 1,26. 28). Bylo tedy zapotřebí, aby Eva porodila děti a aby její potomstvo setrvalo ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. Cílem byl člověk, který bude vyhovovat požadavkům stanoveným Stvořitelem pro uskutečnění cíle zadaného lidstvu – samostatně spravovat planetu Zemi. To znamená, že bude schopen dostatečně kvalitně komunikovat a spolupracovat s ostatními členy svého týmu i s celou komunitou. Dokonalé lidstvo pak bude takové, které dokáže plnit výše uvedené úkoly jemu určené, a to beze zbytku – tedy přesně podle stanovených požadavků. To ale znamená, že se bude umět dostatečně starat o své členy a zajišťovat potřebnou stabilitu a vyrovnanost uvnitř společenství. A aby to lidstvo dělalo samostatně, musí to činit na základě vlastní svobodné volby. K tomu ale musí dosáhnout schopnosti svobodně volit – svobodné vůle – a to jak individuální, tak skupinové, a navíc ve všech společenských skupinách a úrovních.

Můžeme tedy shrnout,

o Lilith se v Bibli nemluví. Pokud jde o někdy zmiňovaný text u Izaiáše, mnoho znalců Starého zákona má pochybnosti o tom že se jedná o démona noci a tvrdí, že jde spíše o sovu. Postava Lilith vznikla v rámci náboženské starověké mytologie a část Židů ji převzala. Lilith nemá nic společného s křesťanstvím, je to jen další lest ke svedení od cesty k Ježíši Kristu.