Alláh a Hospodin

Pustil jsem se do studia islámu, spíše tedy té náboženské složky, i když se těžko odděluje od té politické. Na jednom diskusním večeru totiž Prof. Halík prohlásil, že náš Bůh – Hospodin je stejný a totožný s Alláhem. Oslovil jsem proto imámy, kteří mi řekli, že Alláh má 99 jmen, ale Hospodin to v žádném případě není. Pak jsem otázku, zda je Hospodin (JHVH, JSEM) stejný a ten samý Bůh jako Alláh, položil biskupovi Mons. Malému. Odpověděl také kladně. Posléze mne překvapil názor jednoho bratra, evangelíka, který mi tvrdil, že Mohamed v podstatě chtěl udělat reformu a sjednocení křesťanství a judaismu, které mu přišly daleko lepší než animismus vyznávaný Araby. Na křesťanství mu vadil nedostatečný monoteismus a na židovství, že si univerzálního Boha chtějí přivlastnit jen pro sebe. Do Koránu včlenil mnoho biblických postav i mnoho principů. A předpokládal, že se všichni sjednotí pod islám.

Zbývala mi jediná možnost – podívat se do Písma. A zde jsem si uvědomil, že otázka je špatně položena, že se musím ptát, která cesta vede k Nejvyššímu Bohu, v našem případě cesta nabízená Kristem, nebo cesta nařizovaná Muhammadem.

Ve Starém zákoně se píše: Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: „Pojďme za jinými bohy,“ které jsi neznal, „a služme jim,“ neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. (5M 13,2-4)

V Novém zákoně Kristus říká: Já jsem cesta, pravda i život. Pokud tedy uznávám kteroukoliv jinou cestu vedoucí k Bohu, zapírám Ježíše Krista. Když se podíváme do 14. kapitoly Janova evangelia, čteme v 6. verši: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. V 5. kapitole 1. listu Janova, 12. verši se říká: Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. V téže kapitole 20. verš: Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. Druhá kapitola 1. listu Janova říká: Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? Kdo popírá Syna, nemá ani Otce, kdo vyznává Syna, má i Otce. (1J 2,22-23) Celý Nový zákon je postaven na synovství Ježíše Krista jako Božího syna. Tzn., podle mne, že není-li Ježíš synem Alláhovým, pak ani Alláh nemůže být naším Bohem.

Byl jsem nedávno na setkání se súfijskými vyznavači islámu, takže dobře vím, že je v islámu mnoho různých skupin, nejen sunnité a šiité. Tvrdím, že ve vztahu k muslimům bychom měli vystupovat jako křesťané, hrdě se hlásící a hlásající Krista, nikoliv jako ušlápnutí káfirové. A tak prosme našeho Pána, abychom v Jeho jménu nebojácně povstali a nesli plamen Boží lásky napříč národy. Amen.

EZ 384 - Pomoz mi, můj Pane

Modlitba

Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,13-16)

Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!

Apoštol Jakub, bratr našeho Pána Ježíše, končí svůj dopis razantní výzvou k modlitbám. A on nebyl pouze ten, kdo o modlitbě mluvil, on byl tím, kdo modlitbou žil. Historik Eusebius popisuje smrt Jakuba. Jakub byl shozen z vrcholku chrámu, a protože samotný pád ho nezabil, tak byl kamenován a nakonec obdržel smrtelnou ránu palicí do hlavy. Eusebius v kontextu smrti Jakuba zapsal: „Jakubovým zvykem bylo chodit o samotě do chrámu, kde byl často spatřen na kolenou, jak se modlil o odpuštění hříchu jeho lidu. Modlil se tak, že jeho kolena ztvrdla natolik, že byla jako kolena velblouda.“ Apoštol Jakub nám vysvětluje důležitost modlitby a to především v souvislosti s těžkostmi, kterými procházíme. Píše: „Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše.“ (Jk 4,3). Jinými slovy: Neprosíte podle Boží vůle. Nejste připraveni podrobit se všemu, co chce. Spíše mu zkoušíte diktovat ty věci, které by uspokojily vaše srdce!

Slyšel jsem vyprávění jednoho pastora, který jednoho dne uviděl mladého chlapce, jak se polohlasem vroucně modlí. Pastor neslyšel všechna slova, ale opakovaně slyšel slovo Tokio. Myslel si, že se chlapec modlí za misii. Když chlapec svou modlitbu ukončil, pastor se ho zeptal, proč se modlil za Tokio. Chlapec odpověděl: „Psali jsme písemku ze zeměpisu a já jsem udělal chybu. Moc bych chtěl dostat jedničku a tak se modlím, aby se Tokio stalo hlavním městem Francie.“

Když se zamyslíme, co nám takový příběh říká, řada křesťanů možná odpoví, že musíme obdivovat víru tohoto chlapce. Ale zamysleme se nad tím hlouběji. V co vlastně ten chlapec věří? Věří opravdu Bohu nebo věří v moc své modlitby? Modlitba přece není nástrojem manipulace Bohem. Modlitba neznamená, že řeknu, co já chci, a Bůh bude muset poslechnout. Modlitbu nám Bůh daroval, aby nás měnil, přetvářel a léčil. Modlitba není nástrojem manipulace Boha, ale Božím darem, skrze který dáváme Bohu prostor v našich životech.

Jakubův odstaveček o modlitbě začíná výzvou k osobním modlitbám: „Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!.“ Tento verš pokládá dvě otázky a dává dvě odpovědi. Těmi odpověďmi je výzva k modlitbě a výzva ke zpěvu. Nemyslím si, že apoštol tady nějak rozlišuje, co máme v jaké situaci dělat. Naopak, toto místo chápu ve smyslu Lutherova prohlášení, že kdo zpívá, jakoby se dvakrát modlil.

Apoštol Jakub se ptá: „Vede se někomu z vás zle?“ Téměř každý v té době měl právo odpovědět ano. Křesťané tehdy zažívali těžkosti a pronásledování. Stejně tak i v dnešní době můžeme říci ano. Protože každý člověk zažívá něco, co není příjemné, potkáváme se se zlem, ať už ve formě nemoci, zklamání, konfliktů nebo z důvodu vlastního hříchu. Potom se Jakub ptá: „Je někdo dobré mysli?“ Jak v době Jakuba, tak i dnes by každý křesťan měl být schopen odpovědět ano. Máme totiž světlou budoucnost: vykoupení a věčný život, který nám vydobyl náš Spasitel Ježíš Kristus na dřevě golgotského kříže, když umíral za naše hříchy.

To všechno znamená, že naší reakcí na jakékoli situace má být ustavičný modlitební zápas. Jakub nás vyzývá, ať už je situace jakákoli, naší první reakcí by měl být osobní modlitební zápas a to jak slovy modlitby, tak oslavnými písněmi. A používáme-li slovo zápas, tak nejde jen o prosby, ale prostě o stálý kontakt s Bohem.

Pokud se dobře díváme na to, co Jakub říká, pak vidíme, že on říká jednoduše, že se máme stále modlit. V těžkostech nemusíme nezbytně prosit pouze za vyřešení těžkostí, ale hlavně se musíme modlit, mít s Bohem kontakt. Obracet se k Němu, volat k Němu, mluvit s Ním, oslavovat Ho, vyvyšovat Ho. Toto je Boží příkaz pro křesťana a zároveň Boží rada. Nejen vyřešení těžkých situací nám pomůže, ale už ten modlitební zápas je velikou pomocí. Učme se mluvit s Bohem, ať čekáme na autobus, jedeme autem, čekáme v čekárně nebo kdekoli jinde. Využívejme čas, který máme.

Písmo říká jasně, že odpověď na všechno v našich životech je modlitba smíšená s vírou. V dopise Filipským se píše: „O nic nemějte starost [nebuďte úzkostliví], ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu“ (Fp 4,6). Apoštol Pavel nám tedy říká: „Hledej Pána ve všech oblastech svého života. A děkuj Mu dřív, než tě vyslyší.“ Pavlův důraz je jasný: Vždy se nejprve modlete! Nemáme se modlit až v krajním případě. Ježíš nám říká: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude dáno“ (Mt 6,33). Pokud řešíme nějaký problém, máme jít nejprve k Bohu – přede vším ostatním!

Ježíš řekl: „A všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě, dostanete, když budete věřit“ (Mt 21,22). Jednoduše řečeno, jestli skutečně věříš, budeš ochotný čekat a očekávat odpověď od svého nebeského Otce. A nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá. Drž to vírou a věř, že On ti odpoví! Jestliže Bůh otálí se zodpovězením tvé určité modlitby, můžeš si být jist, že testuje tvou víru. Chce, abys mu důvěřoval, když se zdá, že mlčí. Testuje tě, zda tě uvidí říci: „Vzdávám to. Neodpovídá!“

Slovo na závěr? Choď do svého pokojíka pravidelně a hledej Hospodina celým svým srdcem. To je odpověď pro tvá uzdravení, na každou potřebu ve tvém životě. Odpovědi ti možná nepřijdou přes noc. Přesto Bůh vykoná svou práci v Jeho čase a Jeho způsobem. Tvým podílem je věřit, že je věrný, protože ty jsi Jeho milované dítě!

Amen.