Boží blud

Dostala se mi do ruky kniha s názvem Boží blud (Richard DAWKINS: Boží blud. Academia Praha 2009). Autor je britský biolog, velký příznivec Darwinovy teorie a odpůrce náboženské víry. Bylo to náročné čtení, někdy jsem si musel položit podobnou otázku jako autor a „zodpovídat se“ sám sobě ze své víry, jindy jsem jeho tvrzení přešel jen shovívavým úsměvem. Ovšem často jsem se také vracel do minulosti.

Například jsem si vzpomněl na mladá léta, kdy nám ve škole hustili do hlavy evoluční vývoj člověka. Tehdy jsem v knihovně objevil knihu s názvem Nahá opice (Desmond MORRIS: Nahá opice: zoolog studuje lidského živočicha. MF, Praha 1971) a já uvedl našeho profesora do rozpaků tvrzením, že mají pravdu oba páni. Dokazoval jsem, že Darwin vytvořil obraz „lesního“, Morris zase „vodního“ opičáka. Jak máme vědět, která hypotéza je správná? Víme, že člověka láká nejvíce to co doma nemá. A tak když lesní chlupatý opičák slezl ze stromu a dopajdal se k moři, uviděl tam opičandu, která byla úplně holá, takže v tom okamžení po ní vzplanul velkou touhou. Stejně tak pro ni byl takový chlupatý parťák nesmírně přitažlivý. A naopak když přišla ve stopách svého chlupáče k moři lesní opice, uviděl ji úplně holý opičák, který vylezl z vody a dopadlo to stejně. Jako důkaz této teorie jsem uvedl fakt, že dnes jsou lidé různě chlupatí – někteří více, jiní méně, což je způsobeno tím kolik máme ve svém rodokmenu lesních a vodních předků …

Boží blud není jediná současná protináboženská kniha, můžeme listovat i v dalších jako je Konec víry nebo Bůh není veliký. D´Souza (Dinesh D’SOUZA: Křesťanství a ateismus úplně jinak – skvělé křesťanství aneb co je na křesťanství tak úžasného? Ideál, Praha 2009) píše, že ateisté se nemýlí v tom, že existuje pouze jedna pravda. Ale je čas vyhnat penězoměnce z chrámu; ateisté už nechtějí být jen tolerováni, ale rádi by měli monopol na veřejné fórum a vyhnali z něj křesťany. Chtějí zdiskreditovat náboženská tvrzení a přesvědčit zbytek společnosti, že křesťanství je nejen pomýlené, ale i zlé. Ateisté to měli zatím příliš jednoduché proto, že křesťané většinou uhnou a utečou a ateisté se odpovědí na své argumenty nedočkají. D´Souza polemizuje s protináboženskými argumenty předních ateistů, jako jsou Richard Dawkins, Sam Harris, Christopher Hitchens a další. A já jsem si uvědomil, že snad Boží cestou se mi do ruky dostaly současně dvě knihy: Křesťanství a ateismus úplně jinak Dineshe D’Souzy a Boží blud Richarda Dawkinse.

Biolog Dawkins svět křesťanství pojímá poměrně zjednodušeně, pro něj je každé náboženství špatné. Argumentuje velice povrchně tu s křesťanstvím, tu s islámem, používá Stalina i Hitlera, prostě vybírá vše, co se hodí k protináboženské argumentaci. A nesmíme ani zapomínat na to, že autor se pohybuje v anglosaském světě, že „mluví“ zvláště k severoamerickému publiku, jehož mentalita je přece jen odlišná od naší. V osmašedesátém jsem absolvoval postgraduál, kde nám jeden semestr také přednášeli souběžné dějiny katolicismu a komunismu – dvě ideje, z nichž se postupem stalo státní náboženství. Autor by získal na těchto přednáškách řadu dalších argumentů, ale možná by si také uvědomil, že křesťanství je velice rozvětvené a v určitém ohledu je nelze zařadit do jediné škatulky.

Písmo nám mimo jiné říká: Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? (1K 1,20) Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm? (Kaz 6,12) Autor Dawkins si nepřipouští, že Bible je zvláštní kniha (tedy 66 knih), která přetrvala věky a že člověka vede i svádí. Znám skupinu křesťanů, kteří „čtou“ Bibli s vědeckým přístupem. Snaží se vysvětlovat věci z Písma z pohledu dnešního stavu vědeckého poznání. Jenže Bůh všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. (Kaz 1,11)

Filosof Jan Sokol tvrdí, že definovat člověka vůbec není snadné. Richard Dawkins, podobně jako Matt Ridleyová, považuje člověka za dočasného nositele sobeckých genů, Desmond Morris jej má za nahou opici, Robert Wright hovoří o morálním zvířeti, Jean Bruller Vercors jej charakterizuje jako nepřirozené zvíře, které nosí amulety, klade si otázky a hledá odpovědi … Křesťané říkají, že Adam s Evou byli stvořeni podobní Bohu (1M 1,27 – Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.), takže je schopen projevovat nesobecnou lásku, má soucit, je obdařen sebeovládáním a svědomím, a tím vším se odlišuje od zvířat.

Dawkins cituje řadu negativních příkladů náboženského fanatismu. Ovšem podle Písma je víra spojena s láskou (1Kor 13,13; Gal 5,6), není-li láska, pak to není křesťanská víra. A pokud se ohání příklady z islámu (pomíjí další světová náboženství), tvrdím, že islám je dnes asi tak na úrovni středověkého křesťanství. Ačkoli i dnes jsou na Zemi země, kde křesťanství je na oné středověké vývojové spirále. Ale jablka se švestkami míchá autor při svých argumentech velice často.

Pokud se pustíte do čtení Dawkinsova Bludu, doporučuji začít s doslovem a teprve pak se pustit do čtení od začátku. Filip Jaroš a Stanislav Komárek vás uvedou „do obrazu“, protože orientovat se v tricích autora není jednoduché.