Dnes, anebo Dnes

ČEP: Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: 'To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!' Tu ho ten druhý okřikl: 'Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.' A řekl: 'Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.' Ježíš mu odpověděl: 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.'

KB: Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
(L 23,39-43)

O výrok Ježíše Krista, který řekl jednomu ze spoluukřižovaných: 'Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji.' se vedou spory ohledně slova dnes. Někteří říkají, že věta zní: 'Amen pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji', tj. dávají čárku za slovo dnes. Většinou se však říká, že Ježíš slíbil dotyčnému, že s ním bude tentýž den v ráji – 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji'. Tomu by nasvědčovala skutečnost, že Ježíš sice mnohokrát řekl slova 'Amen pravím vám', ale nikdy k nim slovo dnes nepřipojil.

Nový zákon byl původně psán unciálním způsobem, tzn., že dopisy apoštolů jsou psány velkými písmeny, mezi jednotlivými slovy nejsou mezery a text neobsahuje žádná interpunkční znaménka. Proto zmíněnou větu můžeme číst regulérně „pravím ti dnes“, stejně jako „dnes se mnou budeš v ráji“.

Text ve Vulgátě říká „et dixit illi Iesus amen dico tibi hodie mecum eris in paradiso“, v řeckém pak και ειπεν αυτω ο ιησους αμην λεγω σοι σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω (případně και ειπεν αυτω αμην σοι λεγω σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω nebo και ειπεν αυτω ο ιησους αμην λεγω σοι σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω), kde σήμερον – simeron, znamená dnes, dnešek. Ovšem konec věty může být po slově hodie: [..amen dico tibi hodie] , [mecum eris...], přeloženo: ´... teď ti v pravdě říkám, budeš se mnou ...

Věta u Lukáše navazuje na předchozí text, kdy „druhý z těch zločinců“ říká „až přijdeš do svého království“. Můžeme si tedy položit otázku co vlastně Ježíš Kristus nazýval nebeským, respektive Božím královstvím? Dalo by se říci, že odsouzený – stejně jako většina tehdejších obyvatel Judee – neměl představu co to Království skutečně je, a proto mu JK odpovídá že „bude s ním v ráji“.

Vraťme se ale k větě „Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji“ a rozeberme obě alternativy:

1) dnes budeš se mnou v ráji
Ježíš byl po své smrti a vzkříšení napřed kázat uvězněným andělům ve „vězení“ (1Pt 3,19) a potom na Zemi mezi svými až do doby svého výstupu k Otci (J 20,17). To by tedy platilo jen tehdy, pokud by oním rájem myslel Ježíš tehdejší Judeu, a to s největší pravděpodobností nikoli.

2) budeš se mnou v ráji
Druhá alternativa přidává slovo dnes k onomu ujištění a tvrdí, že spoluodsouzenec bude s Ježíšem Kristem v ráji. Znamenalo by to, že jen v onom výjimečném případě dostal dotyčný onen slib a že v jiných případech by s podobným slibem či očekáváním nebylo možné počítat. Taková výjimka však nemá žádný podklad ani v Zákoně ani v jiných Ježíšových slovech.

Bible nazývá rájem v první řadě zahradu (Gn 2,8-10,15; 3,3.10 apod.), a zvláště Boží zahradu (Iz 51,3; Ez 28,13). O této zahradě říká prorok Ezechiel, že bude znovu vybudována (Ez 36,35). Jenže apoštol Pavel nám o ráji zapsal velmi zajímavou informaci v 2K 12,2-4. Tato informace je velmi důležitá, protože nám nejen podává přímou zprávu o existenci třetích nebes (1Kr 8,27; 2Pa 2,5; 2Pa 6,18), ale zmiňuje se opět o ráji, který je zřejmě jiný než ten první na Zemi. Tuto existenci potvrzuje i zpráva ve Zjevení Jana (Zj 2,7). Na první pohled se zdá, že Ježíšova slova s těmito informacemi dobře korespondují. Podrobnější analýza však ukazuje na něco jiného.

O tom, že Ježíš Kristus byl až v nejvyšších nebesích, víme i z listu Efezským 4,10 [Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.]. Na první pohled se zdá, že tím dalším, kdo tam vystoupil, byl právě onen Ježíšův spolutrpitel. Jenže ten byl Římany zabit a od něj apoštol Pavel tedy určitě nic nemohl vědět. Kdo tedy byl tak výjimečný, že tam Ježíše Krista následoval? Písmo se o nikom takovém nezmiňuje ani náznakem.[Jedině snad by o tom mohla něco napovídat slova v Janovi 21,20-23] Rozhodně to však nebyl onen spolutrpitel.

Další pozoruhodná informace je o novém ráji. Protože ráj původně znamenal zahradu, tj. samostatné Bohem zušlechtěné území (proto Boží) svěřené člověku k užívání a ke správě, musela být řeč buď o ráji budoucím, nebo o ráji úplně jiném, umístěném mimo tuto planetu. Téměř všeobecně se má za to, že platí druhá alternativa. Jenže co by z toho vyplývalo? Bůh by musel vytvořit ještě jednu rajskou zahradu pro lidi – asi proto, aby si tam mohli brát z nového stromu života. A kde? Stvořil by snad kvůli tomu novou planetu Zemi-2? Bible uvádí, že místo ovoce stromu života nám poslouží nové poznatky (Př 3,13,18). A nejen to, Bible dává jasně najevo, že Bůh nehodlá podporovat lidskou lenost – viz například Př 6,6.9; 10,26; 13,4; 15,19; 19,15.24; 20,4; 21,25; 22,13; 26,13-16; Kaz 10,18 aj. Když Mojžíš ve hněvu rozbil desky s Desaterem, Bůh mu také nové již neudělal a musel si je vyrobit sám (Ex 24,12; 31,18; Ex 32,16,19; Ex 34,1.4) Křesťané jsou dědicové zaslíbení, učiněných Abrahámovi, jak dokazují slova v 1Pt 2,9; Ř 8,17; Ga 3,29, ale zaslíbení, učiněná Abrahámovi, se nikdy netýkala míst mimo tuto planetu Zemi (Mt 21,43; 2Pt 3,5-7). Ze slov apoštola Petra je jasně patrné, že o druhém 'zničení' Země a nebes hovoří zcela obdobně jako o prvém. Přitom první zkáza byla z toho důvodu, že všichni lidé měli na mysli jen zlo (Gn 6,5). To však o všech dnešních lidech říci nelze.

Petr říká, že budou zničena i nebesa. To může znamenat jen to, že bude zničena stará tvář Země i nebes – obdobně jako při potopě. Popisovaná katastrofa sice bude zřejmě ještě mnohem hrůznější než ta první, avšak Bůh ji zvládne podle svého slibu stejně jako tu první – zřejmě proto píše Pavel, že spravedlivý bude živ z víry (Ř 1,17; Ga 3,11). Nikde v Bibli není žádná zmínka o tom, že by Bůh litoval, že stvořil vesmír, že stvořil lidi. Při stvořitelských dnech byly všechny ostatní stvořené věci schváleny bez podmínky jakožto dobré, a lidská činnost do jejich kvality zasáhnout nemohla. O satanovi Bible jednoznačně říká, že bude svržen napřed na Zemi a potom do Geheny, že v nebesích rozhodně nezůstane. Tak proč by je měl Bůh kvůli tomu zničit? V knize Zjevení Jana se praví, že Nebeský Jeruzalém sestoupí na zemi (Zj 3,12; Zj 21,2.10). Nikdo z lidí totiž nemůže vystoupit na duchovní nebesa a zůstat tam trvale. Konstatujme tedy, že budoucí ráj v žádném případě nemůže být jinde než opět na této planetě.

Co tedy Ježíšova slova znamenala?

Slůvko „dnes“ se vyskytuje v NZ vícekrát, například: Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.' (Žd 1,5)
Proto, jak říká Duch svatý: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas … (Žd 3,7)
Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. (Žd 3,13)
Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!' (Žd 4,6-7)

Je tedy vidět, že „pozemské“ dnes může mít jiný časový význam než dnes „nebeské“. Slova 'Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji,' zaznamenaná v Lukášově evangeliu můžeme vysvětlovat jako výraz útěchy pro člověka, který podobně jako Ježíš nevýslovně trpěl a který se v mezní situaci pokořil a tak dokázal, že je hoden vzkříšení. Můžeme říkat, že „dnes“ znamená, že ten kdo se obrací s vírou na Ježíše Krista, není utěšován něčím, co přijde později, ale dostává to hned. A můžeme i tvrdit, že dnes ve spojení se slovem v ráji může označovat konečný cíl člověka – očekávání, radost a pokoj.

Pokud se však opřeme o další biblické texty spojené se slůvkem „dnes“, máme další vysvětlení. Slovo „dnes“ znamená nejen dnešní den, ale i jiný časový úsek (viz 2Pt 3,8: Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a 'tisíc let jako jeden den'. Ž 90,4: Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.).

Obraťme však ještě pozornost na Starý zákon. Ježíš byl jako člověk Žid a jeho myšlení bylo velmi silně ovlivněno touto kulturou. Termín hajom, čili česky dnes, se v hebrejské části Bible vyskytuje dosti často. Jeho význam je velmi jednoznačný – hajom = dnes. Nikdy neznamená žádný delší či dokonce časově neomezený úsek. Ovšem význam se změní pokud obrátíme pozornost na jeho použití ve slavnostních formulích, jmenovitě na slavnostní přísahu, často spojenou se zavázáním smlouvy a také na formuli slavnostního vyzvání k soudu s Hospodinem, mnohdy spojené se slavnostní přísahou, např.: Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. (2M 34,11); Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není. (5M 4,39); Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. (5M 5,1); A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. (5M 6,6); beru si dnes proti vám za svědky nebe i zemi, že v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili, rychle a nadobro vyhynete. Nebudete v ní dlouho živi, ale budete vyhlazeni. (5M 4,26); Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. (5M 8,19) (tady plní slovo dnes obojí funkci).

Můžeme tedy říci, že Kristus se slavnostně zavazuje, že ten muž, který kajícně přijímá Ježíše za svého vykupitele bude určitě v místě, kterému Židé říkali ráj. V současnosti těžko zjistíme kde udělal Ježíš při vyslovení zmíněné věty pomlku – což se zaznamenává v písemném projevu jako čárka. Je však jisté, že pokud udělal pomlku před slůvkem dnes ('Amen pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji,'), nemusíme chápat slůvko v pozemském slova smyslu.

---------------------
Doplněk: Našel jsem ještě jedno vysvětlení; pokud se zastavíme u místa, kterému Židé říkali ráj – paradeisos. Toto řecké slovo perského původu v překladu znamenající ráj, královskou zahradu, je klíčem i k otázce pekla. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. (Lk 16,23). Na tomto verši vidíme, že starozákonní peklo mělo dvě části. Součástí šeolu neboli hadu bylo Abrahamovo lůno, neboli ráj. Peklo tak bylo rozděleno na dvě části. Lukáš (Lk 16,25-26) říká: Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.' Spravedliví tak vcházeli sice také do pekla (šeolu), ale pouze do jedné jeho části – ráje, neboli Abrahamova lůna. Bezbožní pak do druhé části pekla. A ta velká propast, která je rozděluje se jmenuje hřích. Takové bylo rozdělení pekla až do doby ukřižování Krista, Jeho smrti a Jeho vzkříšení. O tom hovoří verše v Ef 4,8-10: Proto je řečeno: 'Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.' Co jiného znamená 'vystoupil', než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. (CEP); Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země? Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. (KB) Spolu s Kristem (jak se říká v Ef 4,8) na nebe vystoupili všichni ti, kteří doposud byli v ráji – Abrahamově lůně.