Konec světa

Biblické čtení (Mt 24,1-14)

Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou, a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Kázání: (Mt 24,3)

V dnešním kázáním bych se chtěl zamyslet nad slovy Ježíše Krista: „Když seděl na Olivové hoře (s učedníky) a byli sami, přistoupili k němu a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ (Mt 24,3)

Slovo konec může vyvolávat různé pocity. Jako děti jsme jasně rozlišovali mezi koncem školního roku a koncem prázdnin. Pro rodiče, a pak i pro nás, bylo něco úplně jiného konec týdne a konec pracovního týdne. Konec může být dobrý i špatný. A dnes si položme otázku: „A co konec světa?“ Bude to pro nás dobré, nebo špatné? Probouzí v nás pomyšlení na konec světa naději, nebo smutek, či dokonce strach? Většina lidí tyto otázky běžně neřeší. Vědci slibují, že se naše modrá kulička bude ještě pár milionů let točit, tak jakýpak konec světa. Jako křesťané souhlasíme s těmi, kdo nevěří konkrétním předpovědím času konce světa, protože Ježíš nám jasně řekl, že o té hodině ví jen Bůh. Z Písma nemůžeme vyčíst přesné datum, kdy dojde ke konci světa, ale máme v něm určitá znamení, ze kterých můžeme poznat, že se tato vrcholná událost lidských dějin blíží. Z Bible se můžeme dozvědět i něco o tom, co se při této události stane, jak se na ni připravit a dokonce i to, jak konec světa přežít.

V Janově evangeliu (J 13,1) je napsáno: „Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ V tomto verši je uvedeno, že Ježíš věděl, že přišla jeho hodina. Byl si vědom času, ve kterém se právě nachází. Proto se s maximální vážností a úsilím připravoval na krizi, která měla zanedlouho nastat. V kontrastu proti Ježíšovu jednání stojí chování jeho učedníků, kteří naopak vůbec nechápali vážnost událostí, které se kvapem blížily. I když je Ježíš opakovaně upozorňoval na to, co přijde, oni měli jiné starosti. Hádali se, kdo z nich je větší, kdo by měl zastávat významnější postavení v Božím království. Zatímco se Ježíš o něco později s čelem zbroceným krvavým potem modlil o sílu pro sebe i své učedníky, jeho nejbližší následovníci spali. Přesto, že jim řekl: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení“. (L 22,40) Ježíš si byl vědom času, jeho učedníci ne. Ježíš se připravoval na přicházející krizi, jeho učedníci ne. A podle toho to také vypadalo, když krize skutečně nastala. Ježíš naplnil plán spasení až do konce, kdežto jeho učedníci nechápali, co se děje, třásli se strachy a i přes své nedávné sliby věrnosti byli schopní Ježíše zapřít. Je velmi důležité, abychom si byli vědomi času, ve kterém se nacházíme. Proč? Protože by nás toto vědomí mělo motivovat k odpovídající přípravě.

Když se v noci probudíte, co uděláte? Já osobně se podívám na digitální hodiny, protože podle času poznám, co mám dělat. Mé jednání se bude lišit podle toho, jestli na hodinách uvidím 2:30, 5:20 nebo 8:00. Kdybych se na hodiny nepodíval, mohlo by se mi stát, že o půl třetí ráno vyrazím na nákup nebo že se v osm hodin převalím na druhý bok a budu dál vyspávat, i když měl někde být v šest. Vědomí času je důležité, protože má vliv na naše jednání.

Ve 2. listu Timoteovi je ve 3. kapitole napsáno o jednání lidí v době konce. Ježíš chtěl, abychom si uvědomili, v jakém čase žijeme a připravili se na to, co je před námi. Určitě je také dobré studovat proroctví z knihy Daniel a z knihy Zjevení, protože ta jsou obzvlášť určena pro poslední dobu, tedy pro dobu, ve které žijeme. Bůh nám tato proroctví dal, abychom nebyli zaskočení přicházejícími událostmi, abychom věděli, že se Bohu situace nevymkla z rukou. Dal nám je, abychom věděli, jak jednat.

O tom, kdo bude zachráněn a kdo navždy zahyne, se rozhoduje na Božím soudu. A na tomto Božím soudu můžeme obstát jedině tehdy, je-li naším obhájcem Ježíš Kristus. Žádné naše bohatství, zásluhy nebo dobré skutky tam nehrají roli. Podstatné je, jestli jsme od Ježíše přijali jeho nabídku záchrany a odevzdali mu své srdce. Když si připomeneme Ježíšova slova (Mt 7,22-23): „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“, může se nám zdát, že je Ježíš nespravedlivý nebo přinejmenším příliš náročný. Co by chtěl víc? Vždyť ti lidé ho vyznávají jako Pána a dokonce dělají velké věci v jeho jménu. Vždyť to jsou ukázkoví věřící. Proč je od sebe vyhání? Proč říká, že je nezná? Klíčem k pochopení jsou slova: „jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“. V originále je zde použito slovíčko „anomia“, které znamená bezzákonnost, ignorování a přestupování zákona.

Tito lidé přestupovali Boží přikázání a pro svou duchovní pýchu z tohoto svého jednání nečinili pokání. Pošlapávali Boží zákon lásky, a proto není jejich vztah k Bohu v pořádku. Proto je Ježíš „nezná“. Kdyby Boha opravdu milovali, žili by v souladu s jeho přikázáními. Ježíš jasně říká, že opravdový vztah k Bohu se neprojevuje jen slovy, ale také správným jednáním: Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21) Ve Zjevení (Zj 14,12) je napsáno, že pravý ostatek Božího lidu se i v době konce vyznačuje poslušností Božích přikázání. V kralickém překladu čteme, že jedině ti, kteří jednají v souladu s Božími přikázáními, budou mít právo přístupu do svatého města a ke stromu života.

V době konce budou na Zemi dvě rozdílné skupiny lidí. Pro jedny bude konec světa absolutně tragická událost znamenající naprosté zničení, pro druhé bude konec světa ta nejlepší zpráva, naplnění toho, na co dychtivě čekali. Jen na nás záleží, ke které z těchto dvou skupin budeme patřit. Jestli přežijeme konec světa, záleží na našem rozhodnutí. Pokud nebudeme připraveni, bude pro nás konec světa znamenat konec všech nadějí a věčný zánik. Vzpomeňte si na deset panen z Ježíšova podobenství zaznamenaného ve 25. kapitole Matoušova evangelia. O jejich osudu rozhodlo to, jaké úsilí věnovaly včasné a odpovídající přípravě na ženichův příchod.

Jediná smysluplná příprava na konec světa spočívá v budování vztahu lásky a důvěry s naším Pánem. Konec světa je o návratu Ježíše Krista, o tom, že si přijde pro svůj lid a vezme jej k sobě. Hezky o tom vypráví jeden příběh ze života mnichů.

Jednoho dne se zeptali mniši svého opata: „Otče, ty se apokalypsy nebojíš?“
„Ne, já mám apokalypsu každý den.“
Mniši se lekli: „Jak to myslíš? To je to s námi taková hrůza?“
„Ne. Apokalypsa pro mne není žádná hrůza. Je to příchod Pána Ježíše v jeho moci a slávě, kdy se ujme vlády a porazí zlo. A tato událost nastává v mém srdci při každé mši svaté. Ve svatém přijímání přichází Ježíš jako král do mé duše a já ho usadím na její trůn, aby soudil, co se ve mně odehrává. Aby mi jako nejmoudřejší soudce ukázal, co je v mém životě dobré a co zlé. Aby mě od zla osvobodil a v dobrém posiloval. Když ho pozvu, přijmu a podřídím mu své myšlení a konání, mohu říci, že nastala taková má malá soukromá apokalypsa, kdy Ježíš přišel do mého vnitřního světa a ujal se vlády. Mé staré hříšné já umírá a začíná nový život pod Kristovou ochranou. To jsou přece samé dobré zprávy.“

Mnichům se to zalíbilo a tak se zeptali: „A jak se máme dopracovat k takovému duchovnímu umění, které nám tu popisuješ?“

Opat se usmál a pravil: „Chcete-li se i vy těšit ze sladkého života svatosti, pozvěte v modlitbě Ježíše do svého srdce. Ptejte se ho, jaké zlo vás ohrožuje nejen zvenčí, ale hlavně zevnitř. Když to zlo poznáte, zřekněte se ho a odevzdejte ho Kristu, ať vás od něj osvobodí. Proste Ježíše, ať vám ukáže dobro a dá vám sílu, abyste ho vykonali. Radujte se ze všeho, co pro vás Bůh dělá, a chvalte ho ze všech sil. A začněte hned teď, ať to stihnete, než bude konec světa.“

Slovo na závěr? Kristus jednoho dne, zítra či za dvě stě let náhle znovu přijde. Jistojistě přijde! Amen.