Tak jsem skončil
se zkoumáním „Šifry[1]“.
Tuto knihu i další od téhož autora[2]
jsem četl před léty, ale nějak mě „nechytly“. A pak se mi dostala do rukou
kniha astrologa, která rozebírala obraz da Vinciho z „hvězdného“ pohledu[3].
Milan Špůrek dokládá, že na obraze jsou pouze apoštolové a Leonardo da Vinci je
namaloval podle zvěrokruhu. Dvanáct postav apoštolů seskupených kolem Krista
zastupujícího Slunce reprezentuje 12 zodiakálních znamení: I. kvadrant: 1 Petr
(Beran), 2. Ondřej (Býk), 3. Jakub Zebedeův (Blíženci); II. kvadrant: 4. Jan
(Rak), 5. Flip (Lev), 6. Bartoloměj (Panna); III. Kvadrant: 7. Tomáš (Váhy), 8.
Matouš (Štír), 9. Jakub Alfeův (Střelec); IV. kvadrant: 10. Tomáš (Kozoroh),
11. Šimon (Vodnář), 12. Jidáš (Ryby). Podle staré astromedicínské tradice
znamení Berana ovládá hlavu, zatímco znamení Ryb naopak chodidla. Autor dodává,
že snad právě díky tomu lze porozumět záhadnému Ježíšovu výroku
v J 13,18 (Ten, který se mnou
jí chléb, zvedl proti mně patu).
A tak jsem se
pustil do čtení dalších pohledů na Marii z Magdaly, alias Máří Magdalénu a
její role. Byla manželkou Ježíše Krista? Byla apoštolkou apoštolů? Jak je to vlastně
s apokryfními evangelii?
Badatelé se na
věc dívají různě. G. Messadié[4] se
vyrovnává s některými nesrovnalostmi v jednotlivých evangeliích
ohledně Ježíše příběhem o zachráněném Kristu, který s Marií odchází
do Indie. Hlavní iniciátorkou záchrany, tedy neusmrcení, ale jen omámení Ježíše
na kříži, byla Marie Magdalská. Učinila z Ježíše v očích apoštolů
nadpřirozenou bytost, když jej vyrvala hrobu. Zhmotnila tak představu Ježíšovy
božské podstaty. Je tedy pravou zakladatelkou křesťanství, jak je známe. Kdyby
ho byla nechala v hrobce, stal by se jen jednou z mnoha obětí
římského imperialismu a netolerance dekadentního jeruzalémského kněžstva.
U Laurieho Kinga[5] je
to další detektivka, kdy archeoložka Dorothy Ruskinová je zavražděna a Holmes
se svou manželkou Russel pátrají po vrahovi. Vše se točí kolem dopisu apoštolky
Máří Magdaleny, který archeoložka našla.
Chris Kuzneski[6]
zase tvrdí, že za záchranou Ježíše oklamáním davu, stojí císař Tiberius, který
pověřil provedením akce Piláta. Měla tak být posílena moc Říma. Autor se
zmiňuje i o blízkém přátelství Piláta s Josefem Arimatejským. Avšak
v závěru slovy Piláta uvádí, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých.
Laurence Gardner[7] si
už pouští fantazii naplno, např. tvrdí, že podobně jako vznešený titul „Marie“,
také „Marta“ byl ve skutečnosti titul. Marta znamenala „Paní“ a rozdíl mezi
Martami a Mariemi spočíval v tom, že Martám bylo dovoleno mít majetek,
kdežto Mariím ne. Proto se o domu v Betanii u Lk 10,38
mluví konkrétně jako o domě Martině. Marta nebyla rodná sestra Marie
Magdalény, byla to sestra kněze Šimova-Lazara. Marie Magdaléna byla jejich
sestra podle vyznání s hodností alma
(dívka). Marta a Lazar ve skutečnosti byli Mariini příbuzní z matčiny
strany, teta a strýc. Autorem Janova evangelia prý může být jedině Marie
Magdaléna, neboť bylo projevem přirozené slušnosti, že umístila Ježíšovu matku
při výčtu žen před sebe.
Autor Gardner také
přichází s informací, že symbolické rybaření bylo tradiční součástí
křestního rituálu. Pohané, kteří snažili připojit k židovským kmenům, nemohli být pokřtěni ve vodě. Mohli obdržet
pouze kněžské požehnání poté, co byli vlečeni ve velkých sítích podél lodi.
Kněží, kteří vykonávali tyto křty, nazývali se rybáři, křestní kandidáti byli
ryby. Příběh u L 5,1-10 je vyprávění o obzvláště úspěšné události poté, co Ježíš
z lodi učil zástupy. Poslední večeře Ježíše a apoštolů nebyla ve skutečnosti
pesachovým jídlem, ani při ní Ježíš nezavedl rituál přijímání. Jak je
dosvědčeno v Řádu pospolitosti
ze svitků od Mrtvého moře, poslední večeře odpovídá ve skutečnosti mesiášské
hostině. Že se odehrála ve stejnou dobu jako oslava pesachu v Jeruzalémě,
bylo naprosto náhodné, protože mesiášská hostina měla docela jiný význam.
Hlavními hostiteli této slavnosti byl velekněz a Mesiáš Izraele. Lidi
z pospolitosti představovalo 12 delegovaných apoštolů, kteří byli
označováni za Radu pospolitosti.
To už je
věrohodnější Bart Ehrman[8],
profesor religionistiky v Severní Karolíně, odborník na rané křesťanství,
Ježíše a Nový zákon. Uvádí, že v prvních desetiletích bylo křesťanství
názorově velice různorodé. Jméno Marie Magdalena se v celém NZ objevuje
jen 13×; za celou dobu Ježíšova působení až do ukřižování se v nich hovoří
o Marii jedenkrát (L 8,2). Navzdory tomu, že během Ježíšova života
byla Marie Magdalena relativně bezvýznamná, okamžitě po jeho smrti získala
výsadní postavení, protože první uvěřila, že Ježíš vstal z mrtvých. Pro
historiky je zajímavé, že Marii Magdaleně přisuzují významnější úlohu
v Ježíšově životě teprve pozdější prameny. Až pozdější prameny naznačují
důvěrný vztah mezi Ježíšem a Marií Magdalskou. Bezpečně však víme, že v 1.
století byli někteří židovští muži svobodní a žili v celibátu. A je
zajímavé, že měli podobný pohled na svět jako Ježíš.
„V křesťanství
je termín „apokryf“ (z řeckého apokruphos, tajemný, skrytý) používán pro
označení textů, které nepatří do tzv. kanonických textů“, píší dva francouzští
autoři[9].
Většina apokryfů NZ vznikla a kolovala v křesťanských komunitách ve 2. -
6. století. Nalezneme mezi nimi evangelia (Petra, Filipa, Tomáše, Marie …),
skutky (Jakuba, Jana, Petra …), epištoly (apoštolů, Barnabáše, Pavla …), apokalypsy
(Jakuba, Petra, Pavla …). Z pohledu moderních historických věd jsou
apokryfní texty stejně pravdivé nebo stejně nepravdivé jako texty kanonické.
Pokud se týká tvrzení v apokryfech, že „Ježíš často líbal Marii“, autoři uvádí,
že k mystickému sňatku dochází vdechnutím (koptský ekvivalent řeckého pneuma),
jež Kristus předává svým pravým učedníkům polibkem. V mnoha pasážích
Filipova evangelia se objevuje obraz „objetí“ nebo „polibku“, které znamenají
předání dechu zasvěcovanému. Slovo „polibek“ (nashak) v hebrejštině
znamená „společně dýchat“. V tomto kontextu Miriam z Magdaly
vystupuje daleko logičtěji jako vzor dokonalého učedníka než jako Kristova
milenka. I to je v souladu s logikou textu, v němž spojení
mužského a ženského principu symbolizuje spojení duše v Bohu
v pozemském světě.
Autoři knihy
„Tajemství šifry mistra Leonarda[10] rozpracovali
náměty z románu D. Browna. Oba dva jsou žurnalisté, Urresti se věnuje
ufologii a v rozhlase uváděl Věž alchymisty; Bueno se věnuje záhadným
jevům. Kniha je zavádějící, ale lze souhlasit, že v průběhu 2. a 3. století začalo nekontrolovaně kolovat velké
množství podvržených evangelií, v nichž se objevovaly myšlenky vlastní
slunečním náboženstvím, zvláště egyptským. Zajímavé je tvrzení, že pokud
Máří Magdalena byla poblíž kříže, proč si nemyslet, že její bratr Lazar byl s ní
a že je to on, kterého Ježíš miloval.
Pokud se člověk
chce seznámit trochu blíže s gnostickým přístupem, najde je u Tau
Malachiho[11].
Tau není jméno, ale pojem používaný v gnostické tradici pro duchovního
mistra nebo naplněného člověka. Panna Marie je nazývána Paní Marie, Ježíš je
ukřižován a nanebevzat. Sv. Marie z Magdaly podle tradice nevystoupila na
nebe; naplnila svou svatou přísahu a přešla přímo do dalšího lůna, aby se znovu
zrodila v ženské podobě. Tak se mezi nás stále vrací jako svatá žena. Paní
Marie tento svět opustila v božském vytržení. Byla vzata na nebe,
nezůstalo po ní tělo. Marie Magdalena za sebou nechala tělo, které
představovalo sémě Světla nové Svaté země.
Při cestě za
poznáním jsem narazil i na nejhlubší bahno, na studii o dvou „temných
archetypech“[12],
vlastně knihu o magii. Za zamyšlení by snad stála jen tato poznámka autora: „Vytrvalé,
systematické a mnohaleté zatlačování temných stránek lidské psýchy do nevědomí,
jak to činilo a činí křesťanství, prokázalo člověku tu nejhorší službu.
Nevědomé potlačené obsahy mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že se čas od
času proderou na povrch, proniknou do vědomí a prosadí se v nějaké podobě
i v reálném světě.“
Jaké závěry mám
z „cesty za Miriam“? Z citovaných knih stojí za přečtení snad jen
jedna – „Petr, Pavel a Marie Magdalena“[13]. Je
zde vlastně nastíněna možnost tří různých cest prvních křesťanů. Profesor
Ehrman tvrdí, že historie k nám nikdy nepřichází nezprostředkovaně.
Poznáváme ji z dávných příběhů, které vyprávěli lidé a ti je
interpretovali v kontextu své vlastní situace, víry, potřeb, obav,
praktického života a vyznávaných hodnot. Takže bych k tomu přiřadil ještě
knihu o židovských rituálech[14],
která přibližuje období prvních staletí našeho letopočtu, kdy se křesťanství
odpoutávalo od judaismu. Ovšem uvedená četba dává i další otazníky – zamyslel
jsem se např. nad veršem „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha
a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve
spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2Tm 3,16-17) Co rozumí Pavel
pod slovem Písmo? Skutečně nemohlo dojít k iniciativní tvorbě dávných
písařů? V těch prvních stoletích se vedl boj o to, kdo se plně ujme
Kristova odkazu. Věřím, že Marie Magdalská patřila ke skupině učedníků blízkých
Ježíši Kristu, ale tu bezbřehou spisovatelskou fantazii nesdílím. První byly
z boje vyřazeny ženy a zatlačen gnosticismus. Pak se střetlo Petrovo a
Pavlovo pojetí, i když autor Skutků se snaží jejich vzájemný vztah trochu idealizovat.
„Zvítězil“ nakonec Pavel, i když Petr nezůstal úplně knock-out. Co se pak
z toho pod patronací císařů a církevní moci zrodilo, je již jiná kapitola.
[1] BROWN,
Dan. Šifra mistra Leonarda. Praha: Reader's Digest Výběr, 2005. ISBN
80-86880-14-1
[2] Např. BROWN,
Dan. Ztracený symbol. Vyd. 1. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-802-5702-406
[3] ŠPŮREK,
Milan. Poslední večeře: Leonardův hermetický obraz a jeho výklad. Praha:
Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-332-2
[4]
MESSADIÉ, Gerald. Případ Máří Magdaleny. Praha: Garamond, 2005. ISBN
80-86379-91-4
[5] KING,
Laurie R. Případ Máří Magdaleny. Praha: Argo, 2017. ISBN
978-80-257-2152-0
[6]
KUZNESKI, Chris. Znamení kříže. Brno: Jota, 2008. ISBN 978-80-7217-580-2
[7] GARDNER,
Laurence. Strážkyně Grálu: studie založená na pokrevní linii Ježíše a Marie
Magdalény. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-295-0
[8] EHRMAN,
Bart D. Petr, Pavel a Marie Magdalena: [Ježíšovi následovníci v dějinách
a legendách]. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. ISBN
978-80-242-1981-3
[9]
ETCHEGOIN, Marie-France a Frédéric LENOIR. Pátrání po šifře Mistra Leonarda.
Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01691-5
[10]
FERNÁNDEZ URRESTI, Mariano a Lorenzo FERNÁNDEZ BUENO. Tajemství šifry mistra
Leonarda. Frýdek-Místek: Alpress, 2005. ISBN 80-7362-094-4
[11] MALACHI
Tau. Marie Magdalena: svatá nevěsta. V Praze: Knižní klub, 2007. ISBN
978-80-242-1779-6
[12] VESELÝ,
Josef. Lucifer a Lilit. Praha: Vodnář, 2003. ISBN 80-86226-40-9
[13] Viz
EHRMAN, Bart D. Petr, Pavel a Marie Magdalena …
[14] VRIES,
Simon Philip de. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2009. ISBN
978-80-7021-963-8
Žádné komentáře:
Okomentovat