Tehdy bude království nebeské, jako
když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo
pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na
všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je
tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději
ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly
připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty
ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen,
pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Milí bratři a sestry, začátek
podobenství o deseti družičkách v překladu „Slovo na cestu“ zní: „Můj
druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou
očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly
světlem svých lamp…“. (Mt 25,1-13)
Ježíš tráví se svými apoštoly
poslední společné chvíle. Co bude následovat, to se jim snaží přiblížit
v podobenstvích – o fíkovníku, o věrnosti služebníků,
o hřivnách i o deseti družičkách. Na co se máme v podobenství
zaměřit, nám říká Ježíš sám. Pointa podobenství o deseti pannách [1]
je stejná jako v předcházejícím Podobenství o věrnosti služebníků [2]
– nečekaný příchod našeho Pána.
Abychom pochopili podobenství o
družičkách, je dobré mít přehled o tom, co se odehrává v průběhu
židovského svatebního obřadu. Při slavení židovské svatby bylo obvyklé, že
ženich si přišel pro svou nevěstu do domu jejích rodičů a pak šli společně
slavnostním průvodem do ženichova domu, kde byla hostina. S nevěstou
čekaly na ženicha rovněž družičky. Jejich úkolem bylo doprovázet se světly
tento, obvykle noční průvod svatebčanů. S přijetím pozvání se družička
zavazovala k tomu, že obstará vše, co bylo nezbytné k splnění jejího
úkolu. V 9. kapitole První knihy Makabejské (1Mak 9,37-39 [3])
se objevuje zmínka o takovém svatebním průvodu. I když nejsme schopni
rekonstruovat přesně zvyky při slavení židovské svatby v Ježíšově době, je
možné, že uvedení deseti družiček, které očekávají ženicha, má souvislost
s židovskou tradicí, jež vidí v čísle deset dostatečný počet
k požehnání snoubencům nebo novomanželům.
Musíme však dát stranou naše
současné představy o svatbě, družičkách i lampách. Konkrétně slovo,
které se překládá v tomto podobenství jako „lampa“, je v 25.
kapitole Matouše použito pětkrát, jednou v Janovi (J 18,3 [4]),
jednou ve Skutcích (Sk 20,8 [5])
a dvakrát ve Zjevení (Zj 4,5; 8,10 [6]).
Joachim Jeremias [7]
tvrdí, že toto slovo se musí překládat „pochodně“. Uvádí, že „to jsou dlouhé
hole, kolem vrcholků obalené hadry, jež jsou úplně promočené olivovým olejem.
Skupina dívek nese tyto hořící pochodně v slavnostním průvodu do domu, kde se
svatba bude konat. Tam pak tančí různé tance.“ Ale vraťme se
k podobenství.
Zpočátku můžeme být překvapeni, že
pět moudrých panen nechce sdílet svůj olej s pošetilými. To není proto, že
pět moudrých panen by bylo sobeckých. Každý člověk je zodpovědný za svou volbu
(5M 24,16 [8];
Ez 18,20 [9],
Jer 31,29-30 [10]).
Lze říci, že pět pošetilých panen nemělo olej ze stejných důvodů, proč lidé
pokračují v jízdě, když jim dochází benzin, i když je varuje blikající
značka na přístrojové desce. Lidé nevěří varovným příznakům, říkají si, že to
ještě není tak špatné.
National Geographic přinesl v květnu
1984 barevné fotografie a kresby římských měst Pompeje a Herculaneum. Výbuch
Vesuvu byl tak náhlý, že obyvatelé nestačili utéct: muži a ženy zůstali na
trhu, bohatí ve svých luxusních lázních, otroci při práci, všichni zemřeli
uprostřed sopečného popela a přehřátých plynů. Dokonce i rodinné mazlíčky
potkal stejný osud. Nejsmutnější na tom je, že tito lidé nemuseli zemřít. Vědci
potvrzují to, co uváděli již starověcí římští spisovatelé – týdny před
skutečnou explozí se ozývalo hřmění a otřesy. Dokonce i zlověstný oblak kouře
byl jasně viditelný.
Možná se ptáte, proč vlastně Ježíš s
návratem tak prodlévá? Proč stále nepřichází? Důvodem Jeho otálení je, že chce,
aby Jeho pozvání přijali všichni lidé, aby se jeho „svatební síň naplnila
stolovníky“. (Mt 22,10 [11])
Jak napsal ap. Petr: Pán „má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby
někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“. (2Pe 3,9) Pravda,
pro někoho z nás to může znamenat, že si řekne, že dál čekat je zbytečné, že už
to nemá cenu. Avšak slova samotného Ježíše mluví o Jeho návratu tak jistě a
rozhodně, jako o máločem jiném. Na dvakrát pěti družičkách vidíme, jak odlišně
se k tomu můžeme postavit. Ježíš vlastně hned na začátku podobenství
prozrazuje, že pět jich bylo pošetilých a pět rozumných, ale vtip je
v tom, že se dlouho nepozná, které byly které. Rozdíl mezi nimi se ukázal
až v okamžiku, kdy se rozlehl křik „Ženich je tu, jděte mu naproti!“
Družičky to probudilo – tedy během čekání také nějakou dobu spaly. To se nedá
přehlédnout. Usnulo bez výjimky všech deset. Celý průvod, celá církev. O ni tu
přece jde! Ne o svět – ale o ty, kteří již Syna člověka očekávali. Dali se
pokřtít a začali křesťansky žít. Křesťané v prvních desetiletích se nehodlali
zařizovat na světě pro staletí. A nám to může být drobnou úlevou, když vidíme,
jak již záhy se potýkali se stejnými starostmi a obtížemi, jaké máme dnes my.
Všechny nás zmáhá únava a pochybnosti, když nic v našem světě nenasvědčuje
tomu, že ten, který byl ukřižován, přijde ve slávě a bude soudit.
Jsou i takoví, kteří již s příchodem
Páně úplně přestali počítat, protože se jim zdá, že z víry teď žádný
prospěch nemají. Pro naši dobu je právě tohle typické – žije se jen
přítomností, okamžitým zážitkem a kvalita se hodnotí podle zábavnosti. Obrazně
a s podobenstvím řečeno, nejeví se potřebné „pečovat teď o lampu“,
aby měla zásobu oleje na dlouhý čas. To se dá odložit – je dost času, až budeme
staří nebo si vzpomenout na Boha až před smrtí a oprášit svou víru. Opravdu,
zdá se, že víra je jen jakýmsi přídavkem, nikoliv nezbytností k životu.
S příchodem Syna člověka se neklamně
vyjeví, co je kdo zač. Teprve, když bylo třeba vítat ženicha, projevil se rozdíl
mezi družičkami. Pět rozumných šlo ke kupcům kupovat, dokud byl ještě čas. Kde
se kupuje olej, je jasné. Ale kde se kupuje evangelium? Kde se čerpá víra? Snad
by každý z vás uměl odpovědět – tam, kde Bůh mluví ke svému lidu, kde nabízí
dary milosti, kde dává příležitost ke službě, kde člověk raději zapře sebe a
svůj prospěch, aby získal svého bratra pro smíření a odpuštění vin.
V podobenství rozhoduje zásoba oleje a ne vlastnictví lampy. Při příchodu
království nebeského bude rozhodovat evangelium dosvědčené v živé víře a ve
skutcích lásky, ne církevní příslušnost.
Není nic tak důležitého jako to, co
se s člověkem stane, až přijde Syn člověka, protože to rozhodne o jeho
spáse nebo zatracení. Proto je možno tolik usoudit z toho, zda si družičky
vzaly či nevzaly olej na dolití lampy. Ty pošetilé si myslely, že ženich přijde
hned, tak, jak jim se to nejlépe hodí. Pošetilé tu nejsou pro ženicha, spíš si
myslí, že je tomu naopak, že na celé svatbě je nejdůležitější, aby si ony
přišly na své. Když ženich ve vší svobodě dělá, co uzná za vhodné, nejsou na to
připraveny. Jejich lampy vyhasnou a ony nemohou vykonat službu, pro kterou tu
jsou. Tato duchovní nemoc je v církvi stále přítomna. V každé generaci se
znovu objeví křesťané, kteří by chtěli všechno, o čem z Písma slyší,
hned, teď, bez čekání, bez námahy. Přikazují Pánu Bohu, dokdy musí přijít konec
světa, dokdy jim musí dát veškerou plnost života, dokdy je má uzdravit, dokdy
jim má vyhledat životního partnera … Jejich lhůty jsou většinou velmi krátké.
Oni by už rádi byli oběma nohama v nebeské radosti a zapomínají na to, že
nyní je čas jejich odevzdané služby. Takoví duchovní nedočkavci přestávají
svítit svému okolí velmi brzy. A pak mnohdy skončí v řadách zahořklých
odpůrců křesťanské naděje. Nedá se říci, že tito lidé nikdy nevěřili. Naopak,
zahanbovali a zahanbují nás zapálením. Nechybí jim zápal, ale osobují si roli
režisérů Božího díla. A pak jsou samozřejmě zklamáni, neboť Bůh jedná svobodně
a nenechá se režírovat. Oni nepřišli sloužit, ale řídit. Moudrá víra je oproti
tomu vždy pokorná a dlouhodechá. Moudré družičky z podobenství se
připravily na dlouhou službu. Pánu Ježíši jde o to, aby naše víra byla stejně
moudrá. Nechce nám brát nadšení, nechce, abychom Jeho příchod odložili do
mlhavé dáli, která se nás ani v nejmenším netýká. Ale chce, abychom měli při
čekání dlouhý dech. Abychom nepočítali se sprintem, ale s vytrvalostním
během. Chce, abychom předpokládali, že cesta za kristovskou nadějí je cesta na
celý život. Chce, abychom počítali s celoživotní službou, a proto stále
dolévali své lampy novým a novým nasloucháním Jeho Slovu. Náš Pán chce, abychom
nechali čas naplnění v rukou Jemu, a poslušně svítili, ať je na Božích
hodinách kolik chce. Amen.
[3] Po těchto událostech se
doneslo Jónatanovi a jeho bratru Šimeónovi, že Jambrijci chystají velikou
svatbu, že s velikým doprovodem budou převážet z Nadabatu nevěstu,
dceru jednoho z kenaanských velmožů. Tu si vzpomněli na krev svého
bratra Jóchanana, vypravili se na ně a ukryli se pod útesem
hory. Pohlédli vzhůru a uviděli hlučný průvod. Ženich, jeho přátelé
a bratři šli naproti nim s bubínky a mnohými hudebními nástroji,
všichni ozbrojení.
[4] o oun ioudas labon ten speiran
kai ek ton archiereon kai farisaion uperetas erchetai ekei meta fanon kai lampadon
kai oplon; Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a
farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
[5] esan de lampades ikanai
en to uperoo ou esan sunegmenoi; Byli jsme shromážděni v horní
místnosti, kde bylo mnoho lamp
[6] kai ek tou thronou ekporeuontai
astrapai kai brontai kai fonai kai epta lampades puros kaiomenai enopion
tou thronou ai eisin ta epta pneumata tou theou; Od trůnu šlehaly blesky
a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů
Božích; kai o tritos aggelos esalpisen kai epesen ek tou ouranou aster megas
kaiomenos os lampas kai epesen epi to triton ton potamon kai epi tas
pegas udaton; Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda
hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod.
[7] JEREMIAS, Joachim. Lampades in
Matthew 25,1-13. In Soli Deo Gloria (New Testament Studies in Honor of
William Childs Robinson). Ed. J. McDowell Richards. Publisher John Knox Press,
First Edition edition, 1968, s. 83-87.
[8] Nebudou usmrcováni otcové za
syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.
[9] Duše, která hřeší, ta umře; syn
nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu;
spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
[10] V oněch dnech už nebudou říkat:
‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,‘ nýbrž každý zemře pro vlastní
nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby.“
[11] Služebníci vyšli na cesty a
shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila
stolovníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat