Trpělivost

Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. (1Tes 5,14)

Když se jednou zeptali Karla Bartha, jednoho z nejvýznamnějších teologů 20. století, s jakou nejhlubší myšlenkou se ve svém  životě setkal, odpověděl slovy dětské duchovní písně: „Má Pán Ježíš, má mne rád, dí to Písmo nastokrát…“

„Láska je trpělivá“ píše se v prvním listu korintským (1Kor 13,4). Tím nám Bůh říká, chceme-li mít životaschopné a rozvíjející se vztahy, první věc, kterou potřebujeme je trpělivost. Bůh má už několik tisíc let trpělivost ve vztahu k nám lidem. Láska je na prvním místě trpělivá. Řecké slovo použité pro trpělivost je doslova „vysoký bod varu“. Toto slovo je užito v Bibli pro popis vztahů mezi lidmi, protože každý člověk je jedinečný. V 1Kor 12,4-6 Pavel říká, že jsou rozličná obdarovaní, služby a působení, protože každý člověk je unikátní. Každý rodič to ví, že ani děti v rodině nejsou stejné. Každý je jiný. Různorodost pochází od samotného Boha. Když nejsou stejné dvě vločky, ani lidé nebudou stejní. Rozdílnými nás činí naše duchovní dary. Ty jsou specifické podle schopností, které nám Bůh dal pro službu Jemu.
Je to Naše srdce – všichni jsme motivováni jinak. Jsou to Naše schopnosti – všichni máme přirozené talenty, které jsou odlišné od talentů ostatních lidí. Jsou to Naše osobnost a Naše zkušenosti – všichni máme různé pozadí a zkušenosti, které doposud formovali naše životy.

Kvůli tomu, jak nás Bůh stvořil, není nikdo stejný jako my, proto v našich vzájemných vztazích potřebujeme trpělivost, protože naše rozdíly jsou často příčinou nedorozumění.

Pavel v listu Timoteovi píše: (1Tim 1,16) Ale proto se mi dostalo milosrdenství, aby Kristus Ježíš na mně jako prvním ukázal veškerou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k životu.“ Jestliže někdo rozuměl Boží trpělivosti, tak to byl apoštol Pavel, který byl při vraždě Štěpána, ale Pavel věřil, že ho Bůh změnil, aby ukázal svou neomezenou trpělivost.

Učme se druhé chápat, to je další způsob, jak můžeme růst v trpělivosti. Jak mohu lépe porozumět lidem, se kterými žiji? Tím, že jim budu více naslouchat. „Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.“ (Př 18,13) To je velmi jasné slovo: Bůh nám dal dvě uši a jedny ústa. Většina z nás si myslí, že jsme dobrými posluchači. Možná umíme slyšet, neznamená to ale, že umíme dobře naslouchat. Odborníci zjistili, že jen 7 % toho, o čem přemýšlíme je zprostředkováno slovy. 43 % všeho, co říkáme, zahrnuje to, jak to řekneme – myslím tím tón hlasu. Zbývajících 50 % připadá na nonverbální komunikaci – výraz obličeje, gesta, tak zvaný jazyk těla. To znamená, že v naslouchání jsou naše oči právě tak důležité jako naše uši.

Většina konfliktů a napětí ve vztazích nevychází z rozdílných názorů, ale z nedostatku pochopení a porozumění. Naší reakcí na nepochopené věci je obvykle strach. Buď otevřeme svou mysl novým myšlenkám a rosteme, nebo je oddálíme a zůstaneme nezměnění. Problémem zůstává, že vždy srovnáváme to, čemu nerozumíme, s tím čemu si myslíme, že rozumíme. Harry Truman říkal: „ Když pochopíme postoj druhého a to co chce udělat, devět krát z deseti, chce dělat to dobré.“

Sobectví je soustředění se na své vlastní zájmy. Někdo řekl, že každý příběh má dvě tváře, dokud se nás netýká osobně. Je potřeba více barev aby vznikla duha a více hráčů aby mohli utvořit tým. Poslední způsob, jak se učit trpělivostí je jednat s druhým tak, jak chceš, aby bylo jednáno s tebou. To je zlaté pravidlo, které řekl Pán Ježíš: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.“ (Mt 7,12) Pavel zase píše: „v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:“ (Filipským 2,3-4) Měli bychom se dívat, naslouchat a zjišťovat o co se ostatní zajímají. Pán Bůh ví, že pro nás není přirozené být trpělivý. To, abychom byli trpěliví, vyžaduje Boží pomoc. Jak toho dosáhnout? Jen tehdy, když je Ježíš Kristus v našem životě, můžeme s lidmi jednat jako On. Nikdo se nenarodí trpělivý, proto každý se potřebujeme učit a rozvíjet tuto vlastnost lásky v našem životě.

Pán Ježíš je dokonalý příklad trpělivosti. U Matouše se Pán Ježíš modlil v Getsemanské zahradě. Vzal Petra, Jana i Jakuba a řekl jim, aby jej podpořili na modlitbách. Ježíš se modlil v smrtelné úzkostí a pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. Třikrát vzbudil učedníky, kteří pod tíhou událostí usnuli. Máte tu Krista, který prožíval nejtěžší noc svého života na zemi, a oni usnuli, ne jednou, ale třikrát. A přesto Pán Ježíš s nimi i pod takovým tlakem jednal v lásce, s trpělivostí a laskavostí. To je dokonalá trpělivost – jednat v lásce i pod tlakem.

Někteří viní Boha za zlo, které je ve světě. Přemýšleli jste, proč Bůh nepošle blesk, který by zničil v jedné vteřině lidi, kteří spáchají zlo, nepravost a nespravedlnost? Proč je nesoudí právě při činu? Z jednoho důvodu, Bůh má velikánskou trpělivost. „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2Pe 3,9)

Dveře spasení jsou otevřené, protože Bůh je trpělivý. Trpělivost je ovoce Ducha, které roste tehdy:

·         když vidíme Boží trpělivost s námi osobně,

·         když se učíme rozumět a chápat druhé,

·         když máme na druhé ohled,

·         když s druhými jednáme tak, jak bychom si přáli, aby jednali oni s námi,

·         a když Kristus skrze Ducha svatého žije a roste v nás. Když v Kristu zůstáváme, neseme ovoce trpělivosti.

Náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že neodmyslitelnou součásti Tvé podstaty je láska. Že jí neotřese ani hněv, ani neposlušnost. A tak se tato láska mohla vtělit a zosobnit v Ježíši Kristu, našem Pánu a Spasiteli, který svým životem a svojí smrti nejdokonaleji manifestoval Tvoji milost a Tvoje milosrdenství.

Ve šlépějích Kristových máme jít i my. Proto i my máme žít životem lásky a milovat Tebe a také všechny lidi, a to praktickou a činnou láskou. V tom však často selháváme. Proto nám to, nebeský Otče, odpusť a daruj nám dostatek lásky, milosti, síly, rozvahy a odvahy, abychom se stále více rozhojňovali v lásce agapé a tak se skutečně stali světlem světa a solí země. Abychom byli doopravdy Tvými poslušnými dětmi a věrnými bratry a sestrami Kristovými.