4. Abrahámovské náboženství

Zamyšlení čtvrté

Abrahámovské náboženství

V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. (Ž 86,7-10)

Alláh měl podle islámského podání nadiktovat Mohamedovi prostřednictví anděla Gabriela pravé zjevení, protože to, co předkládají Židé a křesťané, je podle něho zfalšované a je nutné to ze světa zcela vymýtit. Podle Mohameda Abrahám není Žid, nýbrž je to vůbec první muslim a pravzor všech věřících.

Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či křesťané?“ Rci: „Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh? Kdo je nespravedlivější než ten, kdo pro sebe ukrývá svědectví, jehož se mu dostalo od Boha? A není Bohu lhostejné, co děláte!“ (súra 2:140)

Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte? (súra 3:65)

Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. (súra 3:67)

Přičemž haníf (حنيف) je podle Wikipedie arabský termín, který označuje nežidovského a nekřesťanského arabského vyznavače monoteismu v předislámské Arábii, v níž vládl polyteismus.

Rci: „Bůh je pravdomluvný! Následujte tedy náboženství Abrahamovo, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 3:95)

Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil.“ (súra 6:161)

A pak jsme ti vnukli: „Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 16:123)

Abraham měl být, podle proroka Mohameda, první, kdo poznal jednoho Boha. Bůh ho podrobil zkoušce, když od něho žádal jako oběť syna Izmaela. Abrahám s pomocí Izmaela vybudoval svatyni. Představuje tedy Abraham společný původ tří náboženství, nebo jejich nesmiřitelný rozdíl a naprostou rozpornost?

Říkají: „Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete správnou cestou vedeni!“ Odpověz: „Nikoliv! Následujte náboženství Abrahama, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 2:135)

Zvolání Alláh akbar (الله أكبر) neznamená, že tento bůh je veliký, ale větší než ostatní bohové, největší. Výraz Alláh arrahman ar-rahim je obvykle překládáno jako „milosrdný“. Má však pouze vyjádřit, že Alláh odměňuje dobré skutky, není však ani v nejmenším odpouštějícím otcem.

Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. (1M 17,3-5)

3. Syn a Duch

Zamyšlení třetí

Syn a Duch

Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem. O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Př 30,4-9)

A říkají židé: „´Uzajr je syn Boží!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli! (súra 9:30) Upřesňuji, že Uzajr by měl být biblický Ezdráš.

A vyptávat se tě budou na Ducha. Odpověz: „Duch přichází z rozkazu Pána mého a bylo vám dáno z vědění, jen ne mnoho.“ (súra 17,85)

A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého. (súra 19:16-17)

A zmiň se o té, jež panenství své střežila. A vdechli jsme do ní část ducha Svého a učinili jsme z ní i ze syna jejího pro veškeré lidstvo znamení. (súra 21:91)

A uvádí i Marii, dceru ´Imránovu, jež panenství své střežila a do níž jsme vdechli ducha Svého. A za pravdivá prohlásila slova Pána svého i Písma Jeho a patřila mezi Bohu pokorně oddané. (súra 66:12)

Od Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, Milosrdného, svolené k promluvě nedostanou v den, kdy duch a andělé stát v řadě budou, nehovoříce - kromě těch, jimž Milosrdný to povolí a kteří jen pravdu pronesou. (súra 78:37-38)

Názor na Ježíše mají muslimové nepochybně jiný než křesťané, byť mu Korán dává velikou vážnost. Slova „já a Otec jedno jsme“ by muslimům zněla rouhavě. Pokud bychom měli stejného Boha, co si počít s trojicí? Je zde i další problém. Pokud chci, aby někdo poznal kdo je Bůh, obyčejně mu o Bohu něco řeknu – s vědomím svého omezeného poznání – a odkážu ho na Bibli. Pokud máme stejného Boha, pak by přece bylo jedno, zda ho odkážu na Korán nebo Bibli. V obou se píše o Bohu, který je – podle názoru některých – stejný.

2. Ježíš – Syn nebo prorok?

Zamyšlení druhé

Ježíš – Syn nebo prorok?

Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ (J 20,26-28)

Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. (súra 4:171)

Ježíš je v Koránu především prorokem. Zvěstování Marii se líčí v súře 3:45-60 takto: A hle, pravili andělé: „Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi. A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi bezúhonné.“ Pravila: „Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?“ Pravil: „Takto Bůh tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko „Staniž se!“, a stane se. A naučí jej Bůh Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu.“ A byl poslem k dítkám Izraele: „Přišel jsem k vám se znamením Pána vašeho. Utvořím pro vás z hlíny něco podobného ptáku a vdechnu tomu život, a stane se to skutečným ptákem z dovolení Božího. A vyléčím slepého i malomocného a vzkřísím mrtvé z dovolení Božího. A sdělím vám, co jíte a co shromažďujete v příbytcích svých. A věru je v tomto pro vás znamení, jste-li věřící. A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho - bojte se Boha a poslouchejte mne! Zajisté Bůh je Pánem mým i Pánem vaším, uctívejte Jej tedy - a to je stezka přímá!“ A když Ježíš pocítil nevíru jejich, pravil: „Kdo budou pomocníky mými na cestě Boží?“ I odpověděli apoštolové: „My pomocníky Božími budeme, my v Boha věříme, a ty podej svědectví, že do vůle Jeho odevzdáni jsme! Pane náš, uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla; zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu dosvědčují!“ I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest. A hle, pravil Bůh: „Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu tě k Sobě a očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili. A ty, kdož tě následovali, učiním vyššími než ty, kdož nevěřili, až do dne zmrtvýchvstání. A pak se ke Mně všichni navrátíte a rozsoudím mezi vámi to, v čem jste se rozcházeli. A ty, kdož neuvěřili, potrestám trestem přísným na tomto i na onom světě a nebudou mít žádné pomocníky, zatímco těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, se dostane odměny jejich - a Bůh věru nemá rád nespravedlivé!“ A přednášíme ti toto ze znamení a z moudrého připomenutí. A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a potom mu řekl „Budiž!“ a on byl! Pravda tato od Pána tvého přichází - nebuď tedy jedním z pochybovačů!

Bohužel arabsky neumím a tak i když jsem si vědom, že jediný platný posvátný text pro citaci z Koránu je arabský, používám https://www.koranoislamu.cz/.

Súra 19:22-36 líčí narození Ježíše: A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené. A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: „Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!“ I zavolal na ni zpod jejích nohou: „Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé, a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé! Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: 'Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného'!“ Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: „Marie, tys věru provedla věc neslýchanou! Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!“ A ukázala Marie na chlapce. I pravili: „Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?“ A promluvil chlapec: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen.“ Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen! Není Boha důstojné, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: „Staniž se!“ a stane se. Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí!

Kristus řekl: Já jsem ta cesta, pravda i život Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6). Pokud tedy uznám jinou cestu jako cestu vedoucí k Bohu, zapřu Ježíše Krista. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. (1J 2,22-23)  To znamená, že pokud Ježíš není Alláhovým synem, je Alláh je ten pravý Bůh? Celý Nový Zákon je postaven na Synovství Ježíše Krista jako Božího syna – jako boha. Buď má pravdu Bible, nebo nemá. Ale já Bibli věřím.

V listu Galatským (Ga 1,8) použil ap. Pavel velmi tvrdá slova: Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

1. Alláh je přece i váš Bůh!

Zamyšlení první

Alláh je přece i váš Bůh!

Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. (2M 34,14)

Občas lze slýchat: „My, muslimové, věříme ve stejného boha jako vy! Alláh je přece i váš Bůh!“ Mají křesťané, Židé a muslimové stejného boha? Mons. Halík v kázání řekl: „Stejného Boha máme nejen s muslimy a Židy, ale i s ateisty, motýly a hvězdami. Náš Bůh není lokální bůžek kmene katolíků, na něhož bychom měli monopol. Náš Bůh je stvořitel nebe i země, Bůh všech lidí, blízkých i vzdálených, věřících i nevěřících, živých i mrtvých – a také ptáků, ryb a oblaků.“ S tím se lze plně ztotožnit. Ale je Alláh i náš Bůh?

V islámu má Bůh jméno Alláh. Alláh je složenina určitého členu „al” a obecného slova „iláh”, které označuje boha s malým bé. Muslimové však tento gramatický tvar nepoužívají, neboť existenci jiného boha než jediného Boha nepřipouštějí. V šahádě, tzv. islámském vyznání víry, se říká „Není Boha kromě Alláha“ ( لا اله الا الله [la ʾilaha ʾilla-llah]). Alláh je nepochybně osobním jménem Boha, podobně jako Židé jej znají pod jménem יהוה (JHVH, Jahve, Jehova). Mojžíš se přece ptal: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ (2M 3,13-14)

Následky volby, zda rozhodnu o tom, že Alláh je osobním jménem, nebo znamená Bůh, jsou zásadní. V okamžiku, kdy přicházím na to, že Alláh je osobním jménem Boha, kterého uctívají muslimové, pak pro představu, jestli muslimové, Židé a křesťané mají stejného Boha, musím řešit otázku, zda jedinost si může nárokovat více než jedna bytost: „Slyš, Izraeli, יהוה Hospodin je náš Bůh, יהוה Hospodin jediný.“ (se říká v 5M 6,4). Podobně v Koránu v súře 112,1 se hovoří o jedinosti Alláha – ﷲ احد [Allahu ahad] Alláh je jeden. Buď je „jeden“ Hospodin, nebo je „jeden“ Alláh. A v jedinosti Boží se snoubí uctívání pravého Boha.

Zůstává otázka, kdo a z jakého důvodu se zasadil o to, že jméno Alláh začalo být chápáno namísto osobního jména Boha uctívaného muslimy jako obecné arabské označení „Bůh“. Např. arabští křesťané v Bibli používají osobní jméno ﷲ Alláh, místo arabského tvaru اله Ilah a k odlišení dodávají Alláh al-Ab (Bůh Otec), Alláh al-Ibn (Bůh Syn) a Alláh al-Rúh al-kuds (Bůh Duch svatý).

Spor ale není o smyslu pojmenování Alláh nebo Hospodin. Nakonec přesné jméno Pána Boha nikdo nezná (jsem, který jsem). Znalost jména nás skutečně nespasí. Když čteme křesťanské vyznání víry, pak není pochyb, že s jeho první částí se mohou muslimové ztotožnit. I oni věří v Boha otce všemohoucího, stvořitele nebe i země. Ovšem i jiná náboženství vyznávají či vyznávala Boha otce všemohoucího, který je stvořitelem. Problém nastává v tom, že věříme nejen v Boha otce všemohoucího (stejně jako muslimové), ale i v Ježíše a Ducha svatého.