Zamyšlení čtvrté
Abrahámovské náboženství
V
den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. Panovníku, není ti rovného mezi
bohy a tvým činům se nic nevyrovná. Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti
přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a
konáš divy; jedině ty jsi Bůh. (Ž 86,7-10)
Alláh měl podle islámského podání nadiktovat Mohamedovi prostřednictví anděla Gabriela pravé zjevení, protože to, co předkládají Židé a křesťané, je podle něho zfalšované a je nutné to ze světa zcela vymýtit. Podle Mohameda Abrahám není Žid, nýbrž je to vůbec první muslim a pravzor všech věřících.
Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či křesťané?“ Rci: „Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh? Kdo je nespravedlivější než ten, kdo pro sebe ukrývá svědectví, jehož se mu dostalo od Boha? A není Bohu lhostejné, co děláte!“ (súra 2:140)
Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte? (súra 3:65)
Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. (súra 3:67)
Přičemž haníf (حنيف) je podle Wikipedie arabský termín, který označuje nežidovského a nekřesťanského arabského vyznavače monoteismu v předislámské Arábii, v níž vládl polyteismus.
Rci: „Bůh je pravdomluvný! Následujte tedy náboženství Abrahamovo, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 3:95)
Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil.“ (súra 6:161)
A pak jsme ti vnukli: „Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 16:123)
Abraham měl být, podle proroka Mohameda, první, kdo poznal jednoho Boha. Bůh ho podrobil zkoušce, když od něho žádal jako oběť syna Izmaela. Abrahám s pomocí Izmaela vybudoval svatyni. Představuje tedy Abraham společný původ tří náboženství, nebo jejich nesmiřitelný rozdíl a naprostou rozpornost?
Říkají: „Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete správnou cestou vedeni!“ Odpověz: „Nikoliv! Následujte náboženství Abrahama, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“ (súra 2:135)
Zvolání Alláh akbar (الله أكبر) neznamená, že tento bůh je veliký, ale větší než ostatní bohové, největší. Výraz Alláh arrahman ar-rahim je obvykle překládáno jako „milosrdný“. Má však pouze vyjádřit, že Alláh odměňuje dobré skutky, není však ani v nejmenším odpouštějícím otcem.
Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: Já jsem! A
toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. (1M 17,3-5)
Hans Küng v knize Křesťanství a islám: na cestě k dialogu napsal:
OdpovědětVymazatKritériem křesťanskosti není později vytvořené církevní trojiční učení, nýbrž víra v jediného Boha, praktické následování Ježíše s důvěrou v sílu Ducha Božího, onoho Ducha, který působí, kde sám chce a chce nás vést, kam sám chce.
Adolf von Harnack: „Islám představuje přetvoření gnostickým židokřesťanstvím již přetvořeného židovského náboženství na arabské půdě prostřednictvím velkého proroka.“
Islám je způsob života, křesťan nosí své náboženství v sobě, muslim je chce mít i okolo sebe. Muslim nezakouší svou identitu ve věroučných formulích, ale v určitých úkonech, které vykonává stejným způsobem jako jeho bližní, a většinou spolu s ním. Věřící znají pět obecně závazných požadavků, tzv. sloupů (arkán), základních povinností muslima: vyznání víry (omezuje se na pouhé vyznání, tzv. šahádu – „vyznávám, že není boha kromě Boha a že Mohammad je jeho prorok“; credo quia absurdum – věřím proto, že (i když) je to absurdní – zní muslimovi jako rouhačství), denní modlitba (modlí se 5x denně a nemůže si stanovit sám ani její formu, ani čas), daň ve prospěch chudých (každý je povinen odevzdávat ve prospěch chudých a potřebných podíl ze všech částí svého majetku, a to mezi 2,5 a 10 procenty jejich hodnoty), půst v měsíci ramadánu, pouť do Mekky (již by měl každý věřící vykonat alespoň jednou v životě).