Zamyšlení sedmé
Noc pokročila
Žijte jako
děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě –
zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy,
spíše je usvědčujte. (Ef 5:8-11)
Naše civilizace vyrostla z křesťanských
duchovních kořenů. Naděje na odpuštění hříchů je pevně a nezpochybnitelně
zakotvena v Ježíšově výkupní oběti.
Boží
spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž
rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni
zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Ř 3,22-24)
Vždyť Bůh
neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět
spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť
neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. (J 3,17-18)
Ježíšova oběť a vzkříšení je
vítězstvím nad smrtí, vždyť víme, že
Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje
(Ř 6,9) Ale kolik lidí dnes zná význam Ježíšovy oběti? Národy původně
křesťanské civilizace opustily vlastní křesťanský duchovní základ a lidé
zmateně hledají náhradní hodnoty. Není právě to u mnohých příčinou příklonu
k islámu?
Písmo říká: „Neboť tak Bůh miluje
svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný.“ (J 3,16) Pro každého z nás je v Písmu rada: A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli,
abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,2)
Ježíš nás zavázal: Jděte
ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i
Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle,
já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,19-20)
Duchovní vykořenění křesťanských národů je sice
realitou, ale nemělo by nás to deprimovat, ale naopak motivovat
k opravdovému žití víry, protože je to důkaz, že noc pokročila a den se
přiblížil (Noc
pokročila, den se
přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla – Ř 13,12.).
Když nebudeme jen nečině přihlížet, ale budeme
přemýšlet, jak žít naší víru, aby byla světlem pro dobro všech, můžeme pomoci
nejen sobě, ale i jiným, aby se posílila jejich i naše víra nebo se jim
otevřeli oči a rozhodli se jít cestou života. Tak dokážeme, že jsme děti světla
a přinášíme jeho ovoce, které je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě.
Neboť je
psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a
každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli
bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení. (Ř 14,11-13)
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat