6. Tolerance

Zamyšlení šesté

Tolerance?

Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. (1Kor 5,12-13)

Znamená tvrzení, že máme jiného Boha pýchu a netoleranci? Tolerance přímo předpokládá, že jsme jiní a právě díky jinakosti se učíme toleranci. Falešná tolerance tvrdí, že rozdíly v podstatě neexistují a pokud ano, dělejme, že o nich nevíme.

V jednom rozhovoru uvedl misionář P. Günther Ecklbauer, který prožil v muslimských zemích devět let, že dialog o víře je možné s muslimskou komunitou vést, ale člověk musí být velice opatrný. Musí se zdržet všeho, co by mohlo být chápáno jako znevážení islámu nebo Mohameda. Přitom se ovšem musíte smířit s tím, že muslimové všechno nemuslimské často zesměšňují. „Moje zkušenost je taková, že největší svědectví o Kristu můžete vydat tehdy, když se na pravou víru snaží obrátit oni vás. Mně osobně se stalo hned několikrát, že se mě nějaký muslim pokusil obrátit. Mohl jsem pak začít hovořit o tom, co pro mě znamená mé náboženství. Jedna muslimka, která v Rakousku konvertovala ke křesťanství, mi řekla: „Bojím se méně síly islámu než slabosti západního křesťanství.“ Máme strach přihlásit se ke své křesťanské identitě. Kdybychom to dokázali, muslimové by se zařadili. Když ale sami ustupujeme, co můžeme očekávat? Sundávat kříže ze škol, to by muslimy ani nenapadlo. V našich školách v Pákistánu, kam chodí muslimské děti, kříže normálně visí a nikomu to nevadí. V Evropě to ale mnoha lidem vadí.“

Na otázku jestli se muslimů máme obávat nebo ne, páter Ecklbauer odpovídá: „To závisí vposledku na nás samotných. Pokud v sobě křesťanské hodnoty máme nebo je alespoň znovuobjevíme, pak se bát nemusíme. Vzestup islámu v Evropě v sobě přitom skrývá jednu pozitivní věc. Díky němu se totiž do Evropy znovu vrátila otázka po Bohu. Vzpomínám si v této souvislosti na trapistického mnicha Charlese de Foucaulda. Ten jako mladý člověk ztratil víru a nalezl ji až v severní Africe, když se tu setkal s muslimy. Přál bych si – a věřím, že je možné –, aby něco podobného jako on prožila i Evropa.“

Zajímavý poznatek uvádí, biskup Rudolf Bubik. Vypráví, že byl v Praze a setkal se zde s jedním muslimem, který měl snahu přesvědčit jej o své pravdě. Dlouho diskutovali a nakonec položil muslimovi jednu otázku: „Dobře, příteli, je Alláh, kterému věříš, Bůh spravedlivý?“ A on odpověděl: „Alláh je Bůh absolutně spravedlivý.“ Na to mu řekl: „Pak, nezlob se, nejsi spasen a tvé hříchy ti nejsou odpuštěny.“ „Jak to?“ podivil se. „To je jednoduché. Uvědom si, že spravedlnost neodpouští, ale trestá. Za mé hříchy zaplatil Ježíš Kristus – Boží Syn. Kdo zaplatil za tvé?“ A diskuse byla uzavřena.